Ze Zbyňkem Matějů o Malém princi

Inscenace Malý princ, která bude mít premiéru 1. dubna 2015, bude multimediálním projektem, který osloví dospělé i děti. Vždyť je ho konec konců možné vnímat jako pohádku i jako laskavé podobenství. S princem, růží, liškou a obyvateli sedmi planet se setkáte již brzy. V inscenaci nebude chybět tanec, a dokonce ani zpěv. Hudbu svěřil režisér do rukou jednoho z nejpovolanějších autorů, Zbyňka Matějů, který má zkušenosti s hudebním divadlem i filmem, a je stejně tak invenčním autorem i v oblasti nezávislé tvorby.

Asi nenajdeme nikoho, kdo by neznal Malého prince jako čtenář. Setkal jste se s ním někdy dříve i jako autor?
Malý princ nenechá chladným nikoho a bylo otázkou času (a autorských práv J ), kdy se objeví jeho zpracování i na naší scéně. Kdysi jsem psal hudbu (je to tak 15 let) pro zpracování Malého prince pro jednu německou scénu – šlo o spojení černého divadla s loutkami. (Partituru jsem samozřejmě, jak je mým zvykem, někam zašantročil…)

Inscenace Laterny magiky jsou velmi komplexní a stejně tak i tvorba. Jakým způsobem vzniká hudební složka? Už jste někdy s režisérem Vladimírem Morávkem spolupracoval?
V naší inscenaci jsem měl původně představu velkého orchestru a velkých hudebních ploch (rozehrané hudební divadlo). Nicméně koncepce Vladimíra Morávka je blíž činohře a bude jistě velmi zajímavá. Viděl jsem od něj několik věcí – fantasticky rozpohybovanou inscenaci Ze života hmyzu v divadle Archa, Lásky jedné plavovlásky a další a všechny mě zaujaly. Známe se dlouhou dobu, ale nikdy jsme se pracovně nepotkali.

Řídíte se jeho představou, nebo máte vlastní vizi?
S Vladimírem jsme se sešli nad scénářem a já si určitou představu hudební složky vytvořil. Protože na natáčení nejsou velké prostředky, používáme i moje starší nahrávky filmové hudby – chci se vyhnout (v co největší míře) elektronicky generovaným zvukům – archivní hudby se zvukaři přemíchávám a dotvořuji. Jsem rád, že spolupracujeme s Ivo Špaljem, se kterým jsem se již kdysi setkal ve Švankmajerově filmu Lekce Faust a zcela nedávno na práci pro animovaný trikový film Transport Er (režie: Miloš Zvěřina). Je to žijící zvukařská legenda.

Bude možné hudbu k Malému princi žánrově zařadit? Měla jsem velmi ráda váš balet Ibbur aneb Pražské mystérium a nyní Čarodějova učně, tato baletní hudba působí pokaždé velmi mysticky…

Hudba k Malému princi bude jistě stylově rozmanitější – bude sloužit v maximální míře inscenaci. Čarodějův učeň či Ibbur jsou celovečerní balety a hudba má v nich trochu jinou úlohu, musí udržet i formu a tektoniku celého společného díla a naplňovat přitom princip identity a kontrastu.

Jak probíhá vaše spolupráce s choreografem Liborem Vaculíkem?
Libor Vaculík je velký profesionál. Pracovně jsme se ale ještě neměli možnost poznat. Setkali jsme se kdysi na složeném večeru ve Státní opeře, kde měl půl večera na hudbu Josefa Myslivečka a já s Pavlem Šmokem balet Golem. Na Liborovi se mi líbí, že si z ničeho nedělá těžkou hlavu a operativně se dokáže vyrovnat se změnami temp, rytmů apod. a nešílí, že mu s režisérem kazíme koncepci… Je to týmový hráč.
Bohužel jsem nemohl být na filmových dotáčkách (seděl jsem v porotě mezinárodní harfové soutěže), ale prý vše proběhlo skvěle ke všeobecné spokojenosti.

Zaujala mne soudobá skladba Still Life, která vznikla pro amerického choreografa Raiforda Rogerse z Los Angeles Chamber Ballet a tuto jeho práci má teď na repertoáru také náš Bohemia Balet. Jak jste se k této spolupráci dostal a plánujete v ní pokračovat?
Kdysi jsem viděl na internetu ukázky z baletu, který pracoval s moderní vážnou hudbou a neuvěřitelně dobře reagoval na muziku – naprosto nepravidelnou a pro choreografa jistě velmi obtížnou. Pochválil jsem dílo a poslal ukázku mých spoluprací s tanečním divadlem. Zanedlouho přišel dotaz, zda se nesetkat na společné práci. Měl jsem tehdy jiné plány, ale dohodli jsme se, že dopíši koncertní věc pro cello, smyčce a bicí, kterou jsem měl rozepsanou pro Maxe Hornunga, sólistu z Orchestru Bavorského rozhlasu, a on se ji pokusí zinscenovat se svým souborem. Když jsem mu předal nahrávku, bylo mi jasné, že mě pošle někam, protože to vůbec není vhodná skladba pro tanec.
Přišla však nadšená odpověď a pozvání na premiéru s Los Angeles Chamber Ballet v proslulém Luckman Theatre na červenec 2015. Reakce publika, rozhovory pro Los Angeles Times, LA Magazine atd. mě opravdu dostaly. Lucman Theatre si okamžitě objednalo novou hudbu, tentokrát na celý večer a chtějí ji uvést živě ve spolupráci s LA Philharmonic v létě 2017. Premiéra měla ještě další dohru, dostal jsem mail od jednoho z manažerů New York Philharmonic, že Still Life slyšel a doporučil ji dramaturgii na koncert filharmonie v New Yorku. Co víc si skladatel může přát?

Lucie Kocourková