Popelka (La Cenerentola)

O inscenaci

Sbor a Orchestr Národního divadla

Operní příběh vychází ze stejnojmenné pohádky francouzského spisovatele Charlese Perraulta, vydané poprvé roku 1697 ve sbírce Pohádky mé matky husy. Jedno z nejhranějších děl mistra vrcholného belcanta Gioachina Rossiniho mělo premiéru 25. ledna 1817 v římském Teatro Valle. Tak jako mnoho jiných, kteří se Perraultovou pohádkou inspirovali, vypráví Rossini Popelku po svém, a nabízí tak inscenátorům pestrou škálu situací od dojemných po komické, stejně jako vděčné typy postav s jejich skvělými hudebními čísly. Za všechny si připomeňme Popelčinu árii Nacqui all'affanno… Non più mesta, proslavenou mnoha světovými pěvkyněmi.

Příslibem originálního a poutavého jevištního ztvárnění je osobnost maďarské režisérky a herečky Enikő Eszenyi, kterou si pražské publikum může pamatovat jako autorku úspěšných shakespearovských inscenací ve Stavovském divadle (Komedie omylů, Mnoho povyku pro nic a Večer tříkrálový), ale také jako herečku ve Wilsonově opusu 1914. Hudební nastudování je dílem dirigenta a skladatele Jana Kučery.