Na scéně Stavovského divadla působilo několik zakladatelských generací českých divadelníků. Od průkopníků bratří Thámů, J. N. Štěpánka až ke Klicperovi, J. K.Tylovi, J. J. Kolárovi a dalším. Na tomto jevišti hrál např. i K. H. Mácha, zde byla uvedena první česká novodobá opera - Škroupův Dráteník v r. 1826, zde zazněla poprvé v r. 1834 píseň "Kde domov můj". Stavovské divadlo je trvale spjato i se jménem Wolfganga Amadea Mozarta. Odehrály se v něm - mimo provedení jiných jeho děl - i světové premiéry dvou oper: slavného Dona Giovanniho (29. 10. 1787 - kterou Mozart sám dirigoval) a opery La clemenza di Tito (1791, při příležitosti korunovace Leopolda II.). Stavovské divadlo přilákalo ve své historii i řadu významných tvůrců evropského významu: působil zde jako kapelník Carl Maria von Weber, zpívala zde Angelika Catalani, koncertoval Nicolo Paganini, dirigovali zde Rubinstein, Carl Goldmark, Gustav Mahler, ze slavných činoherců zde vystoupili W. A. Iffland, F. Raimund, J. N. Nestroy, Wenzl Scholze, černošský tragéd Ira Aldrige, francouzská tragédka Rachel a celá řada dalších.
Po začlenění do svazku Národního divadla v roce 1920 působila na scéně Stavovského divadla především činohra, a to zprvu odlehčujícím konverzačním repertoárem, který postupně nabýval na závažnosti. K významným premiérám patřily např. Čapkova Bílá nemoc a Matka. Neméně významné pro české divadlo bylo na přelomu let padesátých a v letech šedesátých i působení našich nejlepších režisérů - především Alfréda Radoka a Otomara Krejči - a uvádění původních českých her Františka Hrubína, Milana Kundery a Josefa Topola. Opera Národního divadla zde uvádí především mozartovský repertoár a občas se na scéně Stavovského divadla objevují i představení baletního souboru.