Bohuslav Martinů

Biografie

Narozen v Poličce, zemřel v Liestalu u Basileje. Od šesti let se učil hře na housle a od patnácti let veřejně vystupoval na místních večírcích. Již v deseti letech se pokoušel o kompozici. Jako žák houslové, posléze varhanní hry na pražské konzervatoři (1906-1910) ovšem příliš neprospíval a v červnu 1910 byl z konzervatoře pro "nenapravitelnou nedbalost" vyloučen. V roce 1912 se mu však přece jen podařilo složit státní zkoušku ze hry na housle a stal se druhým houslistou České filharmonie.
Vlastní kompoziční pokusy ho ale lákat nepřestaly. Během 1.světové války odešel do Poličky, kde působil jako učitel houslí. V lednu 1919 byla Českou filharmonií a za účasti prezidenta republiky provedena jeho tradicionalisticky pojatá vlastenecká kantáta Česká rapsodie. Na podzim roku 1920 byl opět přijat do České filharmonie. V létě 1924 složil přelomovou skladbu svého uměleckého vývoje, symfonickou větu Half-time (Poločas). Koncem 20.let se v jeho tvorbě nakrátko objevily jazzové prvky a dadaistické podněty a po nich se jako silný inspirační zdroj prosadila česká lidová píseň a lidové zvyky (baletní pásmo Špalíček, operní cyklus Hry o Marii).
Komika a tradice lidového divadla se spojily u jednoaktové rozhlasové opery Veselohra na mostě, tradice komedie dell'arte, pařížské pantomimy a českého lidového divadla se prolínají v jeho opeře Divadlo za bránou. Trvalý ohlas má i opera Julietta, jejíž premiéra se uskutečnila 16.3.1938 v ND. Před nacisty se zachránil v roce 1940 útěkem do jižní Francie, odkud se svou francouzskou chotí uprchl v březnu 1941 přes Lisabon do USA. Teprve zde začal komponovat symfonie.
Martinů zůstal v USA do roku 1953, od května 1953 pobýval opět ve Francii, tentokrát jako stipendista newyorské Guggenheimovy nadace. Poslední léta svého života prožil rakovinou žaludku trpící Martinů ve Švýcarsku jako host mecenáše a hudebníka Paula Sachera. Jeho ostatky byly převezeny do rodné Poličky v roce 1979.