Michael Bielický o Laterně magice

Jak vznikla vaše spolupráce s Národním filmovým archivem, s jakým záměrem byla vaše instalace realizována?

Byl jsem osloven, protože se zabývám multimédii, inovacemi, jako byly kinoautomat, polyvize, polyekran a další krásné vynálezy především Josefa Svobody, mezi které patří i Laterna magika, vždy jsem o nich i přednášel a mám mnoho dokumentů. V prostorách Nové scény ND jsem v roce 2015 režíroval operu Lost Objects, kdy jsem také pracoval s rozšířeným prostorem, labyrintem, s jakým pracuji i teď. Na výstavu jsem byl tedy přizván, abych vytvořil příspěvek, který se vztahuje k Laterně. Výsledkem je experimentální prostor, do kterého divák může vstoupit, může v něm mizet, zůstat venku, nebo se stát jeho součástí. Jsou tu projekce, dá se vstupovat do různé hloubky, je to podobný princip, jakým vtahovala diváka Laterna magika.

Zmiňoval jste profesora Svobodu. Setkali jste se někdy?

Bohužel, neměl jsem tu příležitost. Setkal jsem se s Radúzem Činčerou, spolutvůrcem kinoautomatu, ale s Josefem Svobodou ne. I když jsem se vrátil po revoluci z emigrace a šestnáct let pracoval na AVU, než jsem odešel v roce 2006 zpátky do Německa. Pracuji totiž sice s novými technologiemi, pohyblivým obrazem, projekcemi, prostorovými interaktivními médii, je to někdy až scénografické, ale není to určeno vysloveně pro divadlo. Vždycky jsem se ale snažil prezentovat Laternu magiku jako téma v zahraničí na svých přednáškách a prezentacích.

Čím pro vás Laterna magika je?

Je to unikátní a inovativní formát, který završil skvělým způsobem vývoj, který už byl naznačen před ní, s interakcí jeviště a filmu experimentoval už E. F. Burian. Laterna udělala ten rozhodující skok, byla domyšlena do dokonalosti. Jak unikátní, pokrokové, lehké a magické to tehdy bylo.

V čem myslíte, že spočíval její úspěch?

Potkala se skupina výjimečně talentovaných lidí za výjimečně dobrých podmínek, je to jako alchymie: podmínky finanční, technické a lidské, to když se sejde, vznikne něco úžasného. Česko má také neuvěřitelně bohatou filmovou historii, i to hrálo roli. Nejde ale vytvořit univerzální recept. Dnes je samozřejmě jiná doba, technologie vnímáme jinak, takže prosadit se s novým formátem, který by měl takový vliv jako tenkrát, není jednoduché.

Kde vidíte budoucnost Laterny magiky?

Ošemetná otázka. Dnes se nacházíme uprostřed vizuální revoluce, je tu propojení lidstva a technologie, o kterých mohl Josef Svoboda jen snít. Laterna magika si nese historickou zátěž, získala nádech divadla pro turisty, vývozního artiklu, ale přitom vytvořila vysoce umělecká díla. Kam ji dál rozvíjet? Vzít ji jako základní kamen určitého formátu, je to „time-based medium“, médium zakotvené v čase. Prostor na jevišti i čas filmu, propojení dvou realit byl a je zajímavý formát. Laterna musí přijít na způsob, jak se osvobodit od historie. Jsou mnohé možnosti: virtuální prostory, augmentovaná realita, to vše se dá v duchu Laterny použít.

Je otázka, zda by scénografové nebo divadelníci neměli mnohem více spolupracovat s umělci, kteří s divadlem nemají přímý vztah, ale zato nápady, s nimiž by se mohli sblížit. Inovace přichází zvenku. Chce to vizuální umělce, kteří používají technologie nějakým výtvarným způsobem, poetickým, který má hloubku a není jen ilustrační, musí mít senzuální dimenzi, diváka vede do údivu a do magického vnímání reality. Pokud přidáte dobrý příběh, a není to jen banalita, dostanete ho do jiného stavu, ze kterého vyjde ven jaksi očarován, okouzlen. Ale to je velmi těžké, viděl jsem sám na opeře, jak komplexní to je proces.

Co je nejdůležitější?

Je potřeba mít experimentální prostor, kde není člověk pod tlakem. Josef Svoboda byl velký experimentátor, nejen s Laternou, ale vůbec ovlivnil celou světovou scénografii. Tehdy byla možnost použít film exotika, dnes je to standard. Konec konců i v muzeích jsou interaktivní instalace, historické i moderní, kde divák stojí před projekcí a může s ní vstoupit do aktivního dialogu. Mnoho světových divadel používá projekce, ne ilustrativně, ale skutečně interaktivně, Laterna magika byla pro všechny inspirací, byla vizionářská. Je to vždy experiment, riziko, protože bez rizika skutečný experiment není možný, pokud chcete vytvořit něco nového.

Lucie Kocourková