Národní divadlo v rámci projektu Musica non grata přivítalo první dámu Německa

Program, který připravil spolupracovník projektu Musica non grata, německý  muzikolog Dr. Kai Hinrich Müller, nesl název Skladatelky v první Československé republice a představil díla Ilse Weberové, Julie Reisserové, Slávy Vorlové, Emy Destinnové, Agnes Tyrell a Vítězslavy Kaprálové. V podání sólistky Kateřiny Kněžíkové a hudebníků Zdeňka Klaudy, Martina Levického, Alexandry Boroduliny a Karla-Heinze Steffense zaznělo 6 děl, některá z nich na našem území po dlouhých desítkách let. 

Po skončení koncertu se první dáma setkala i s pamětnicemi holokaustu, dámami Hanou Hnátovou, Evou Pokornou a Michaelou Vidlákovou.  Poslední ze jmenovaných zavzpomínala při neformálním rozhovoru i na jednu z představených autorek, Ilse Weberovou (dílo „Ich wandre durch Theresienstadt“).  Paní Elke Büdenbenderová poté osobně poděkovala i zúčastněným hudebníkům.

Koncert pro první dámu ve Státní opeře byl ukázkou ze sezony 2022/23, kdy se v rámci projektu Musica non grata připravuje také ucelený program věnovaný ženám skladatelkám. Musica non grata, čtyřletý cyklus operních a koncertních představení a kulturních akcí, je mezinárodním projektem České republiky a Spolkové republiky Německo, finančně podporovaný Velvyslanectvím Spolkové republiky Německo v Praze.  

Program koncertu:
Ilse Weber:  Ich wandre durch Theresienstad
Agnes Tyrell: Téma a variance pro klavír
Ema Destinnová: Zahrada srdce, písně pro soprán a klavír: Letní večer, K ránu
Sláva Vorlová: Miniatury pro basový klarinet a klavír op. 55
Julie Reisserová: Esquisses pro sólové piano – skladba č. 2
Vítězslava Kaprálová: Sbohem a šáteček op. 14

Slovo dramaturga:
„Rovnoprávné postavení žen a mužů nebyl okrajový problém, který se týkal několika aktivistek, nýbrž stál v centru české politiky.“[1] – Takto shrnuje Melissa Feinberg význam československého ženského hnutí, jehož vliv přesahoval hranice mladé republiky. Tak jako v jiných zemích, bojovaly ženy s oporou nových, pokrokových ústav o volební právo, o podíl na vzdělání a právo na práci, o změnu postavení žen v soukromém i veřejném životě, o zrovnoprávnění a sebeurčení v sexuální oblasti – tedy o cosi, co by mělo být samozřejmé, avšak skutečnost byla dlouho jiná. Jednou nejvýřečnějších bojovnic za ženská práva byla ve své době Františka Plamínková, autorka, politička a aktivistka, spoluzakladatelka Ženské národní rady, členka International Alliance of Women (založené roku 1904 jako International Woman Suffrage Alliance) a místopředsedkyně International Council of Women (ICW) s kořeny v 19. století. Její hlas měl vliv na politické debaty i v hnutí odporu, které podporovala, jako mnoho žen. To také vedlo k tomu, že po nacistické okupaci Československa a atentátu na Reinharda Heydricha byla Plamínková zatčena, internována v Terezíně a roku 1942 popravena. V roce 2022 si připomeneme 80. výročí její smrti – pro cyklus Musica non grata to byl významný impuls, který má do povědomí široké veřejnosti přivést i hudbu československých skladatelek meziválečného období.

[1] Melissa Feinberg: Elusive Equality: Gender, Citizenship, and the Limits of Democracy in Czechoslovakia, 1918-1950, University of Pittsburgh Press 2006, s. 3.

Foto: Sergei Gherciu