Řád Bílého lva pro Jiřího Kyliána, oceněni též Luděk Munzar, Jana Hlaváčová a Dagmar Pecková

„ Být člověkem pro mě mimo jiné znamená podělit se o své vědomosti s bližními a doufat, že to snad bude mít alespoň minimální pozitivní vliv na to, čemu říkáme ‚lidstvo‘. Tanec je prapůvodní lidský umělecký výraz, nikdy nelže. Má úžasnou schopnost odhalit podstatu každého, kdo si na něj troufne…“

Jiří Kylián

Vyznamenání je propůjčováno prezidentem republiky od roku 1922 za zvláště vynikající zásluhy o stát. Ty jsou většinou připisovány politikům a prezidentům, zasloužit se lze také na poli bitevním, diplomatickém, či v souvislosti s mimořádným osobním hrdinstvím. Jiří Kylián je však umělec. Choreograf a tvůrce, jehož dílo je krásné a křehké... 

Jiří Kylián se narodil v roce 1947 v Praze, kde také v roce 1967 absolvoval Taneční konzervatoř Praha. Po stipendiu na londýnské Royal Ballet School byl v letech 1969–1975 v angažmá ve Stuttgarter Ballett u Johna Cranka. Z Německa odešel do Nizozemska, kde byl v Haagu v Nederlands Dans Theater (NDT) v letech 1975–1977 spoluředitelem a choreografem, v letech 1978–1999 uměleckým šéfem a od roku 1999 choreografem. Vedle hlavního ansámblu NDT založil juniorský NDT 2 (1978) a seniorský NDT 3 (1991). V Haagu prožil Jiří Kylián většinu svého tvůrčího života a jako ředitel vybudoval jeden z nejlepších světových tanečních souborů. Navždy zde tak zanechal nesmazatelnou stopu svého výjimečného talentu a umění. V současnosti se věnuje vlastní produkci především vizuálních projektů a řídí nadaci Kylián Foundation NL s vlastní produkční jednotkou Kylián Productions BV.

“Mám radost z ocenění významného světového choreografa, který nikdy neztratil vědomí svých českých kořenů a dokázal i náš humorný, poetický a ironický pohled na svět rozšířit prostřednictvím skvělého tanečního divadla.”

Jan Burian, generální ředitel Národního divadla

Jiří Kylián vytvořil rovnou stovku choreografií, sedmdesát pět z nich pro NDT v Haagu, další například pro Stuttgartský balet, Pařížskou operu, Bavorský státní balet v Mnichově, Tokijský balet a další. Jeho choreografie jsou stěžejními díly repertoáru všech prestižních světových souborů. Svou poslední choreografii Remember me vytvořil pro tanečnici a svou celoživotní múzu Sabine Kupferberg v roce 2019 u příležitosti své inaugurace v Paříži, kdy byl zvolen členem francouzské Académie des beaux-arts, což je nejvyšší pocta, jakou lze ve světě umění získat. Doposud se členství v této prestižní akademii udělovalo v sedmi uměleckých disciplínách, 25. dubna, kdy byl zvolen Jiří Kylián, se choreografie (a tanec) stala její novou kategorií.

Jiří Kylián je nositelem řady vyznamenání a ocenění, k nimž patří: komandér Řádu čestné legie (Francie), Zlatý lev (Benátky), důstojník Oranžského řádu (Nizozemsko), čestný doktorát Juilliard School v New Yorku, čestný doktorát AMU v Praze, tři Ceny Václava Nižinského (za nejlepší choreografii, za nejlepší baletní soubor a za dílo One of a Kind, Monte Carlo), dvě Prix de Benois de la Danse (Moskva a Berlín), Čestná medaile prezidenta Václava Havla, medaile Za umění a vědu nizozemské královny Beatrix a další. V roce 2011 Jiří Kylián získal Cenu Ministerstva kultury ČR za zásluhy o rozvoj tanečního umění a soustavnou podporu českého tance a také Cenu České televize za dokumentární film Forgotten Memories. V roce 2017 obdržel čestné občanství města Haagu (Nizozemsko) a Positano Premia la Danza Léonide Massine za celoživotní dílo, nejstarší taneční cenu na světě.

In memoriam byli Medailí za zásluhy oceněni též manželé Luděk Munzar a Jana Hlaváčová, dlouholetí členové Činohry Národního divadla a držitelé Ceny Thálie za celoživotní mistrovství. Stejné ocenění získala též pěvkyně Dagmar Pecková. 

Dagmar Pecková je stálým hostem Opery Národního divadla v Praze, kde debutovala v roce 1984 jako Olga v Čajkovského Evženu Oněginovi. Dále se zde představila jako Siebel (Gounod: Faust), Cherubín (Mozart: Figarova svatba), Suzuki (Puccini: Madama Butterfly), v titulní roli Bizetovy Carmen, ve dvojroli Ježibaby a Cizí kněžny (Dvořák: Rusalka) a jako Anna I v opeře Sedm smrtelných hříchů Kurta Weilla. Během své kariéry se představila na mnoha světových operních scénách. V současné době ji mohou diváci první české scény vidět v roli Hofmistra ve Straussově opeře Ariadna na Naxu.  

Jana Hlaváčová byla v letech 1965–1990 členkou Činohry Národního divadla. Kromě divadla se výrazně uplatnila v dabingu a ve filmu, významné bylo i její pedagogické působení. „Její postavy byly dojemné, protože se podobně jako jejich tvůrkyně samy nad sebou nedojímaly. Spojovala je vřelost, ba vášnivost a samozřejmá autenticita. Nikdy nechtěla být vzorem, ale přesto se jím stala," zhodnotil její odkaz generální ředitel Národního divadla Jan Burian, podle nějž Jana Hlaváčová, která zemřela letos v lednu, ztělesňovala to nejlepší z moderního herectví.  

 Luděk Munzar nastoupil do činoherního souboru Národního divadla v roce 1957 a setrval v něm až do začátku 90. let. Za tu dobu ztvárnil na osmdesát rolí. „Pro moji generaci byl nezapomenutelným Bláhou v Macháčkových Našich furiantech. Postavou plnou lásky a opravdové cti. Poctivým člověkem bez kompromisů, jehož postoj se obracel ke svědomí nás všech, kteří jsme seděli v hledišti,“ vzpomínal na herce prof. Jan Burian. Munzar, který zemřel v lednu 2019, se věnoval také filmovému herectví a dabingu, za nějž získal Cenu Františka Filipovského a Cenu herecké asociace.