Rozhovor s mecenáškou Janou Poljakovou

Milá paní Poljaková, členkou Mecenášského klubu ND jste již mnoho let a vždy Vás zajímá, jak se daří našim umělcům a uměleckým souborům. V minulých letech jste se několikrát rozhodla pro účelový dar a v letošním roce jste velkoryse podpořila soubor Baletu ND darem na pořízení záznamu Spící krasavice. Velmi Vám za to děkujeme. Zajímalo by nás, jak si vybíráte projekty, které v daném roce podpoříte?

Myslím, že si projekty vybírám hlavně podle jejich protagonistů, kteří mě nadchli při představení nebo jsem o jejich nevšedních výkonech něco věděla nebo mne oslovil rozhovor s nimi. Rozhovory s umělci, kterých si vážím, poslouchám nebo čtu ráda, často je v nich pokora, skromnost, nezdolnost, touha něco dokázat a nadšení pro „řemeslo“.

Jsem sice milovníkem opery, ale zážitky, které mi soubor Baletu Národního divadla s výsostnou umělkyní paní Nikolou Márovou v čele během předpandemické doby věnoval, jsou velmi krásné, jedinečné a nezapomenutelné. A tak jsem se postupem času kromě opery a činohry stala také velkou fanynkou Baletu ND. Nejen toho klasického, ale i razantního moderního.

Ke kterému z projektů, jimž jste věnovala podporu, máte nejvíc srdeční vztah?

Mám velmi ráda a velmi uznávám sólistky a sólisty Opery Národního divadla. Vím, že mnozí z nich reprezentují naši zemi a šíří svůj um i v zahraničí. Ale k Vaší otázce: Mám srdeční vztah k hostování skvělé slovenské sopranistky paní Edity Gruberové v Belliniho Normě, které jsem podpořila v květnu 2018. Byl to nádherný večer s jejím zpěvem. Je vždycky velmi vzácné a obohacující vidět na prknech „Zlaté kapličky“ umělce se  zahraničním věhlasem, včetně těch, jejichž domovskou scénou je Národní divadlo. Ráda bych v budoucnu podpořila také hostování charismatického tenoristy pana Pavla Černocha v Národním divadle.

Proč jste se ve svých filantropických záměrech rozhodla zrovna pro podporu Národního divadla?

Národní Divadlo je asi nejen pro mě srdeční záležitostí. Ta nádherná budova, její výzdoba a příběh především mě neustále fascinují. Ale Národní divadlo podporuji také kvůli rodinné tradici. Prababička mého zemřelého manžela stavbu a výzdobu ND spolu se svou rodinou velmi podporovala. Také byla velmi společenská a líbivá, a tak není divu, že ji Vojtěch Hynais zvěčnil na oponě. Je postavou sedící na truhle s prostředky na stavbu divadla. No není to návodné?