Umělci a umělkyně Národního divadla nominováni na Ceny Thálie 2023!

Máme velikou radost z četného zastoupení umělců a umělkyň Národního divadla v letošních nominacích Cen Thálie za mimořádné jevištní výkony v sezoně 2022/2023!

Letos se budou Ceny Thálie udělovat po třicáté, a to v sobotu 30. září od 20 hodin, opět v historické budově Národního divadla v Praze pod záštitou Ministra kultury České republiky Martina Baxy a s podporou Ministerstva kultury. V průběhu ceremoniálu, který bude v přímém přenosu vysílat Česká televize na programu ČT1, bude vyhlášeno 19 laureátů.

Komu budeme držet palce?

Balet, tanec a pohybové divadlo: 

NIKOLA MÁROVÁ za roli Blanche DuBois v inscenaci Tramvaj do stanice Touha

Nikola Márová se stala symbolem elegance, noblesy a virtuózní klasické techniky. Za dlouhou taneční kariéru ztvárnila tato charismatická první sólistka Baletu Národního divadla velké množství hlavních hrdinek baletního repertoáru a zazářila ve většině děl současných choreografů. V minulé sezoně excelovala jako Blanche DuBois v baletním přepisu divadelní hry Tennessee Williamse Tramvaj do stanice Touha v choreografii Johna Neumeiera. Jde o výkon vyzrálý a suverénní, do detailů vystihující psychické proměny hrdinky, její stále nejistější vnitřní svět a marnou touhu najít ve svém životě kotvící jistotu.

 AYA OKUMURA za roli Sylfidy v inscenaci La Sylphide

Role Sylfidy klade velké nároky na specifický styl tradiční Bournonvillovy choreografie. Aya Okumura dokazuje skvělou úroveň v řadě hlavních rolí repertoáru Národního divadla. Její Sylfida prochází od naivní, křehké víly toužící po romantickém vztahu s Jamesem, kdy neváhá použít svůdnou koketerii, až po dojemnou závěrečnou scénu, ve které naivní éterické stvoření nechápající lidskou touhu po fyzické lásce umírá. Četné pantomimické scény působí srozumitelně; je vidět detailní práce s tradiční gestikulací. Vyniká suverenitou, lehkostí, muzikalitou, skvělou plasticitou chodidel a neslyšitelnými přechody. Všechny nesmírně obtížné allegrové pasáže a bravurní battu dávají ve spojení s dokonalou taneční technikou iluzi letu víly. Dynamiku pohybu umocňuje plasticita port de bras, stylové épaulement a schopnost tancem obsáhnout celou scénu.

 MATĚJ ŠUST za roli Prince v inscenaci Popelka

Matěj Šust je již delší dobu nepřehlédnutelnou, výraznou osobností Baletu Národního divadla a svým skvělým technickým i osobitým výrazovým projevem zaujal a přesvědčil i v současné inscenaci Popelky. Princ Matěje Šusta je sympaťák, klukovsky bezprostřední, sršící energií. A přitom je elegantní v pohybu, jak se na prince sluší. Technicky náročné prvky tančí s lehkostí, přidává humor i jemnou nadsázku. V náročných duetech je partnerce spolehlivou oporou.

Opera

PETRA ALVAREZ ŠIMKOVÁ za roli Maršálky v inscenaci Růžový kavalír

Petra Alvarez Šimková vytvořila v roli Maršálky pozoruhodnou postavu, pro kterou má dobře vyškolený mladodramatický soprán i dostatečné herecké zkušenosti. K přesvědčivému ztvárnění této partie jistě přispěla i její perfektní znalost němčiny, protože detailní ovládání tohoto jazyka je pro úspěšné účinkování v této opeře nezbytné. Bezezbytku využila i možnost pracovat s předním evropským režisérem Andreasem Homokim, který ji vedl k přirozenému, ale velice důslednému hereckému projevu, v němž každé gesto a každý pohled má svůj smysl pro postižení vývoje Maršálky jako ženy, která se sice smutně vzdá svého mladičkého milence Oktaviána ve prospěch mladší Sophie, ale rychle za něj najde náhradu.

 ARNHEIÐUR EIRÍKSDÓTTIR za roli Oktaviana v inscenaci Růžový kavalír

V každém hlasovém oboru je několik rolí, které kladou na interpreta mimořádné nároky. Pro mladou mezzosopranistku je takovou úlohou nepochybně Oktavian v opeře Richarda Strausse Der Rosenkavalier. Mimořádnost této postavy spočívá nejen v pěvecké náročnosti, v jejím rozsahu (a to jak ve smyslu tónového rozpětí od altové polohy až k sopránovým výškám, tak i délky), ale i ve skutečnosti, že se jedná o roli tzv. kalhotkovou, kdy pěvkyně představuje na jevišti mladého muže. Arnheiður Eiríksdóttir zvládla všechny aspekty Straussova Oktaviana na vysoké úrovni, její výkon by mohl být ozdobou kteréhokoliv předního světového operního domu.

 SVATOPLUK SEM za roli Ismena v inscenaci Armida

Svatopluk Sem patří již řadu let mezi nejlepší české barytonisty. Jeho Ismen ve Dvořákově Armidě není v inscenaci Jiřího Heřmana okázalým čarodějem ani vnějškově démonickým syrským vládcem, ale na první pohled spíše nenápadným člověkem, jehož temný charakter se odkrývá postupně, prostřednictvím pestré palety emocí. Ty Svatopluk Sem variuje především svým průrazným, technicky brilantně vedeným hlasem, kterým se prosazuje i přes zvukově okázalý orchestr a postupně tak ovládá celý prostor historické budovy Národního divadla. Semův Ismen je silný a v jednání nekompromisní muž, který budí respekt, ale zároveň má v sobě cosi zranitelného, čímž prokazuje, že je schopen i citového vzplanutí té nejvyšší ryzosti. Ve všech rovinách vytvořil zcela vyvážený, komplexní výkon.

Gratulujeme také dalším umělcům, které můžete znát z našich jevišť, kteří byli nominováné za role v jiných divadlech: Aleš Briscein (Armida, Divadlo Josefa Kajetána Tyla Plzeň), Jaroslav Březina (Salome, Národní divadlo Brno), Michaela Zajmi (Rozbitý džbán a Císař Atlantidy aneb Odepření smrti, Národní divadlo moravskoslezské Ostrava)

Národní divadlo se též může pochlubit zastoupením v širších nominacích: Jana Pidrmanová (Agaué, Bakchantky), Romina Contreras (Víla, Popelka), Jakub Rašek (Allan Gray/Poslíček, Tramvaj do stanice Touha, Giovanni Rotolo (Stanley Kowalski, Tramvaj do stanice Touha), Alejandro Del Angel (Turiddu, Sedlák kavalír), Jiří Brückler (Švanda, Švanda dudák), Daniel Čapkovič (Tonio/Alfio, Komedianti / Sedlák kavalír), Štefan Kocán (Petr, Armida), Pavol Kubáň (Hrabě Almaviva, Figarova svatba).