Věra Soukupová jubilující

Do dějin pěveckého umění se zapsala díky kultivovanému, krásně zbarvenému, temnému, zvučnému a podmanivému hlasu. Spolehlivou pěveckou techniku a interpretační inteligenci skvěle prokazovala v širokém repertoáru sahajícím od děl barokních skladatelů až po skladby současníků, v písních, kantátách i operách.  

Rodačka z Prahy tíhla k hudbě od dětství, nejprve se učila hrát na klavír u prof. A. Dolinského, od roku 1949 studovala zpěv u prof. L. Kadeřábka. Protože nebyla přijata na pražskou konzervatoř, studovala v letech 1950–1955 na Vyšší hudebně pedagogické škole. Slibný talent mladé pěvkyně dokládá čestné uznání z pěvecké soutěže Pražského jara v roce 1954. V následujícím roce se stala sólistkou AUSu Víta Nejedlého. V letech 1957–1960 byla sólistkou plzeňské opery, kde jí byly svěřeny role Ježibaby a Třetí žínky (Rusalka), Carmen, Radmily (Libuše), Varvary i Kabanichy (Káťa Kabanová), Amneris (Aida) a Maddaleny (Rigoletto), Matky (Albert Herring) a Blanche v československé premiéře Prokofjevovy opery Hráč. Hned v prvním roce angažmá jí dirigent Bohumír Liška svěřil také part ve Verdiho Requiem.  

V roce 1958 získala na pěvecké soutěži v Toulouse zlatou medaili, o dva roky později zvítězila v pěvecké soutěži Pražského jara. Měsíc před svými 28. narozeninami (14. 3. 1960) vystoupila jako host ve Smetanově divadle (dnešní Státní opeře) jako Amneris. Její výkon byl natolik přesvědčivý, že nemusela vystoupit v dalších dvou představeních, jak bývalo před přijetím do angažmá zvykem, a od následující sezony se stala sólistkou operního souboru Národního divadla. K rolím nastudovaným v Plzni přidala Záviše v Čertově stěně, Hadače v Juliettě, Klytaimnestru v Elektře, Linettu v Lásce ke třem pomerančům aj. V roce 1960 se zároveň začala rozvíjet její zahraniční kariéra – podnikla měsíční turné po Francii, v roce 1961 se v Bordeaux představila v titulní roli Saint-Saënsovy opery Samson a Dalila, v Sovětském svazu jako Amneris a Carmen. V roce 1963 se zúčastnila zájezdu České filharmonie do Švýcarska jako interpretka altového partu Dvořákovy Stabat mater. Téhož roku se stala sólistkou České filharmonie, vedenou tehdy J. Pauerem a šéfdirigentem K. Ančerlem, a z Národního divadla odešla. V Rio de Janeiru získala vítězství v mezinárodní pěvecké soutěži a zlatou medaili za nejlepší interpretaci skladby Hectora Villy-Lobose.  

V roce 1966 se stala teprve čtvrtou českou pěvkyní, která vystoupila na Slavnostních hrách v Bayreuthu, když ztvárnila Erdu v Prstenu. V letech 1968–1976 byla stálým hostem Státní opery v Hamburku. V roce 1969 zpívala Iokasté (Oidipus Rex) na festivalu v Salcburku. V sezoně 1973/1974 vystoupila po několikaleté přestávce opět v Národním divadle jako Dvořákova Ježibaba a v nové inscenaci Káti Kabanové jako Kabanicha. V letech 1980–1992 byla členkou souboru. V té době vynikla (vedle již dříve nastudovaných rolí) jako Donna Isabella v Nevěstě messinské, Panna Róza v Tajemství a Martinka v Hubičce, Stará Kozinová v Psohlavcích, Mešjanovka v Evě či Iokasté v opeře-oratoriu Oidipus Rex. S jevištěm Národního divadla se rozloučila jako Panna Róza při představení ke svým šedesátinám 25. 4. 1992.  

Vedle působení na operních scénách byla velmi významná její koncertní činnost, která ji přivedla do většiny evropských zemí, ale také Japonska a Jižní Ameriky. Spolupracovala s významnými dirigenty světových jmen, slavnými orchestry a zahraničními pěvci (C. Bergonzi, T. Adam, P. Domingo, L. Pavarotti, G. Jones, B. Nilsson, R. Raimondi, J. Sutherland ad.).  

Její pěvecké mistrovství je zachyceno na mnoha skvělých nahrávkách firmy Supraphon, Československého rozhlasu a firem Deutsche Grammophon či Columbia.  

Vážená paní Soukupová, do dalších let Vám přejeme především pevné zdraví! 

Vaše Opera Národního divadla