Zemřela emeritní členka Národního divadla Blanka Bohdanová

Blanka Bohdanová se narodila 4. března 1930. Její matka se věnovala ochotnickému divadlu a svůj zájem brzy přenesla i na dceru, která už od pěti let účinkovala v mnoha inscenacích plzeňského divadla – činohře, opeře, operetě i baletu. Před koncem války se stala součástí SEK – studia experimentálního kolektivu. Dlouho se rozhodovala mezi UMPRUM a konzervatoří, nakonec zvítězilo herectví, které vystudovala v roce 1951 na brněnské JAMU.

Její první profesionální štací bylo Východočeské divadlo v Pardubicích a spolupráce s režisérem Karlem Novákem. V letech 1951–1957 zde ztvárnila nejen titulní role Manon Lescaut a Annu Kareninu, ale také Mášu ve Třech sestrách, Rosalindu v Jak se vám líbí, Desdemonu v Othellovi a řadu dalších významných postav. Následující tři sezony působila v Městských divadlech pražských, i tady vytvořila několik zajímavých úloh – například Leonoru v Torquatu Tassovi nebo Serafimu v Útěku. Po příchodu režiséra Karla Nováka do Divadla E. F. Buriana odešla i ona do stejného souboru, mj. si tu zopakovala i dvě pardubické role, Manon Lescaut a Mášu ve Třech sestrách.

Členkou Činohry Národního divadla se stala v roce 1966. Z více než osmdesáti rolí, které zde ztvárnila, jmenujme alespoň ty nejvýraznější – Ellenu v Schisgalově hře A co láska?, Kleopatru v Shakespearově Antoniovi a Kleopatře, Lady Macbeth v Shakespearově Macbethovi, Lolu v Čapkově Loupežníkovi, Yvette Pottierovou v Brechtově Matce Kuráži a jejích dětech, Jelenu Nikolajevnu v Gorkého Měšťácích nebo Adu v Caldwellově a Kirklandově Tabákové cestě. Byla ale také Roxanou z Rostandova Cyrana z Bergeracu, Kněžnou z Jiráskovy Lucerny, Luciettou v Goldoniho Náměstíčku, Wendy ve Storeyově Farmě, Sigrid v Ibsenových Nápadnících trůnu, Goneril v Shakespearově Králi Learovi, Arsinoe v Molièrově Misantropovi, paní Gibbsovou ve Wilderově Našem městečku, Martou Rullovou v Kleistově Rozbitém džbánu, Andělou v Hubačově Modrém pavilonu nebo Turusinovou v Ostrovského Deníku ničemy.

Podstatné role ztvárnila Blanka Bohdanová i po sametové revoluci – Paní Higginsovou v Shawově Pygmalionu, titulní postavu v Rojasově Celestině, Pludkovou v Havlově Zahradní slavnosti, Erteple v Topolově Sbohem Sokrate, Paní Rézi v Nestroyových Tajných penězích, tajné lásce, Kateřinu v Přidalových Sáňkách se zvonci, Teklu v Gogolově Ženitbě, Varvaru Stavroginovou v adaptaci Dostojevského Běsů, Horačku v Maryše bratří Mrštíků, Petrovnu v Sigarevově Černém mléku. V sezoně 2008/2009 uvádělo Národní divadlo benefiční večer Blanky Bohdanové s názvem Barevný život. V angažmá naší první scény byla až do roku 2010.

Jejím prvním filmem byl Občan Brych, z hereččiny mimořádné filmografie dále jmenujme filmy a televizní inscenace Kruh, Velká samota, Romeo, Julie a tma, Obžalovaný, Čest a sláva, Křtiny, Neúplné zatmění, Vinobraní, Naděje má hluboké dno, Ta třetí, Ryba ve čtyřech. Diváci ji znali i z řady mnoha dalších televizních projektů – ráda vzpomínala na inscenaci Odcházeti s podzimem režiséra Václava Kršky a na výraznou roli v seriálu režiséra Hynka Bočana Hotel Herbich.

Byla držitelkou Ceny Thálie 2001 za nejlepší ženský výkon v Coburnově hře The Gin Game v pražské Viole, Ceny Thálie za celoživotní mistrovství a také dvou Cen Františka Filipovského – za nejlepší ženský herecký dabingový výkon a za celoživotní mistrovství v dabingu. Cit pro slovo a podmanivý hlas ji přivedly rovněž do rozhlasu, působila i jako pedagožka na Pražské konzervatoři. Vedle herectví se intenzivně věnovala také malířství, své práce vystavovala na mnoha samostatných výstavách.

V osobě Blanky Bohdanové ztrácí česká kultura výraznou uměleckou osobnost, která si dokázala najít svou cestu nejen jako osobitá herečka tragikomických, často rozporuplných postav, ale rovněž jako originální výtvarnice a spisovatelka.

Poslední rozloučení proběhne v kruhu rodiny.

Čest její památce!