Zemřela Lenka Šmídová

Narodila se 15. prosince 1961 v Praze. Studia na konzervatoři absolvovala u Heleny Tattermuschové a na Akademii múzických umění u Reného Tučka. Studium dále prohlubovala ročním pobytem v italském Osimu. V Národním divadle nejprve hostovala od roku 1987 jako Hospodyně ve Straussově Mlčenlivé ženě, následně jako Pavlína v Čajkovského Pikové dámě a v roce 1989 se skvěle ujala partu Eboli ve Verdiho Donu Carlosovi. V roce 1990 se stala sólistkou Opery Národního divadla. Po rozdělení souborů Národního divadla a Státní opery Praha působila současně na obou scénách. Do jejího repertoáru patřily role, jako jsou Bizetova Carmen, Verdiho Amneris v Aidě, Azucena v Trubadúrovi, Maddalena v Rigolettovi a Preziosella v Síle osudu, Mrs. Quickly ve Falstaffovi, Mascagniho Santuzza v Sedláku kavalírovi, Mozartova Dorabella v Così fan tutte a Marcellina ve Figarově svatbě, Hraběnka v Pikové dámě, Kněžna v Pucciniho Sestře Angelice, Smetanova Děčana v Braniborech v Čechách, Martinka v Hubičce a Háta v Prodané nevěstě, Dvořákova Třetí lesní žínka a Ježibaba v Rusalce a Káča v Čertovi a Káče, Janáčkova Varvara v Kátě Kabanové a Stařenka v Její pastorkyni, Sonětka v Šostakovičově Lady Macbeth Mcenského újezdu, Matka v Ebenově Jeremiasovi ad. Svůj pěvecký a herecký talent v posledním období výborně uplatnila např. jako Madelon v Giordanově Andrea Chénierovi, Matka v Donu Hrabalovi Orsona Štědroně a ve Wajsarově Tramvestii. Ve filmovém zpracování opery Bohuslava Martinů Slzy nože (1999) ztvárnila roli Matky. Byla člověkem divadelním, a tak se, ač sólistka Opery Národního divadla, nezdráhala být svým kolegům oporou coby pohotová nápovědka nebo spolupracovat na inscenacích jako asistentka režie (inscenace M. Formana, P. a M. Formanových a J. Nekvasila). Na jevišti Národního divadla naposledy vystoupila 17. dubna jako Lotinka v Dvořákově Jakobínu.

Ve své pěvecké kariéře se hojně věnovala také koncertní činnosti. Zpívala mnohokrát ve Francii, Itálii, Německu, Řecku, Španělsku, Belgii, Nizozemí, Švýcarsku, v Jihoafrické republice i v oblasti Blízkého a Středního východu.

Neopomenutelná je také její práce pedagogická, při níž se svým studentům věnovala do posledních chvil. S jejím odchodem jsme ztratili jedinečnou a obětavou kolegyni, která mezi nás přinášela humor, neutuchající zájem o milované divadlo, jeho další směřování a pracovní podmínky umělců, které hájila s obdivuhodným nasazením.

 Čest její památce!