Foyer
Červen 2024
Editorial: Mýtus a divadlo. Společně utvářejí příběhy, které nás ovlivňují
Vážení čtenáři a milí diváci,
divadelní prázdniny jsou na dohled a vy tak právě čtete poslední, desáté číslo magazínu Foyer této sezony. Zatímco Národní divadlo končí už 141. rok provozu, divadelní časopis letos oslavil rovných sto let. Pravidelní čtenáři si jistě všimli, že se v jubilejním roce výrazně proměnil a ve své současné podobě tak brzy završí první rok existence. To nutí k malému ohlédnutí.
Nejvýraznější změnou je tematické zaměření jednotlivých čísel, a protože se tento koncept osvědčil, můžete se na tematická čísla těšit i příští rok. První číslo jsme zasvětili identitě a prozkoumávali jsme otázky jedinečnosti, individuality a vztahu člověka ke společnosti. V jistém smyslu představuje aktuální vydání, v němž se věnujeme mýtům, pravý opak, nebo spíš druhou stranu jedné mince. Mytologie je pro společnost zdrojem archetypů, příběhů, k nimž se jako celek může vztahovat. S kolegyní Barborou Truksovou jsme v rubrice Téma uvažovaly nejen nad mytickými motivy ve vybraných inscenacích Národního divadla, ale i nad tím, co mýty znamenají pro dnešní společnost.
Těšit se můžete také na tradiční zprávy o dění v jednotlivých souborech. Mýty vyprávějí o hrdinech. Janek Lesák a Natálie Strýčková Preslová v rozhovoru s Kateřinou Prášilovou představují novodobé hrdiny, kteří se naopak snaží mýtů o svém životě zbavit. Nahlédněte s nimi do zákulisí projektu, který připravují v koprodukci Činohry s ND Young.
V polovině června startuje týdenní festival soudobé vážné hudby Opera Nova. Zkrátit si čekání můžete například četbou rozhovoru s Timurem Bekbosunovem, představitelem hlavní role v opeře Jiřího Trtíka Kafkův dopis otci. Dozvíte se, jak souvisí atmosféra staré Prahy s nastudováním role, nebo to, v jakých netradičních prostorách touží zpěvák vystupovat.
Jen těžko bychom hledali člověka, který by neznal příběh Romea a Julie. Už méně známý je fakt, že i tato Shakespearova tragédie má svůj předobraz ve starověké literatuře. Helena Bartlová se u příležitosti uvedení Crankova stejnojmenného baletu zamyslela nad tím, jak skrze archetypální příběh můžeme hlouběji poznat sami sebe.
Jak se můžete sami přesvědčit na titulní stránce, téměř klasický vzhled mramorových soch mají postavy tanečníků, které vytvořil Jiří Kylián v rámci projektu Moving Still a jež budou vystaveny na náměstí Václava Havla. Karolína Kopecká se zeptala Petra Klokočníka, který Kyliánův koncept zhmotnil, na detaily tohoto pozoruhodného procesu.
Těsně před redakční uzávěrkou nás zasáhla nečekaná a smutná zpráva o odchodu legendy českého baletu Vlastimila Harapese. Soubor, jehož byl po několik let uměleckým šéfem, mu věnoval premiéru Coppélie. Nabízíme alespoň krátké ohlédnutí za jeho životem.
Závěrem vám za celou redakci přeji hezké prázdniny a těšíme se na shledanou ve 142. sezoně Národního divadla. Přijďte ji s námi přivítat už 2. září na Střelecký ostrov. Zářijové číslo tam jistě nebude chybět.
Jana B. Hniličková
Zastupující šéfredaktorka
Sdílet na sociálních sítích