Štefan Margita: Život nás srovná 

Životní výročí jsou samozřejmě důvodem pro velkolepou oslavu, ale mohou být také vhodným okamžikem pro určitou sebereflexi. Ohlížíte se zpět a vzpomínáte rád?

To je krásná otázka! Ano, ohlížím se rád, nedávno jsem se dokonce vrátil k fotografiím z roku 1986, kdy jsem v Národním divadle začal zpívat. Měl jsem tehdy velké štěstí, protože mě pod svá křídla vzal pan dirigent Zdeněk Košler a vlídně mě přijali též režiséři Karel Jernek a Ladislav Štros. Pan Košler mě hned obsadil do La traviaty a do inscenace Evžena Oněgina, která se hrála doslova desítky let. A přišly další role, například Kudrjáš v Kátě Kabanové v Národním divadle. Velkou rolí pro mě dále byl například princ Tamino v Kouzelné flétně. Následoval Don Ottavio v Donu Giovannim a Ferrando v  Così fan tutte ve  Stavovském divadle. Lepší začátek jsem si ani neuměl představit. A tak ty fotografie beru do rukou velmi rád a vzpomínám na své kolegy a kolegyně: Jiřinu Markovou, Slávka Koppa, Pavla Horáčka, Libuši Márovou. Bylo to moc krásné období. 

Když se díváte takhle zpětně, je něco, co byste třeba udělal jinak? 

To víte, že ano. Když je člověk mladý, myslí si o sobě, že je druhý Domingo nebo Pavarotti. Ale život nás srovná, „fackuje“ a myslím, že je v tom něco spravedlivého. Jeden můj kolega říkával, že občas potřebujeme dostat ránu oponou, protože si to občas prostě zasloužíme. Já jsem těch „facek“ dostal za ta léta docela hodně a vlastně díky nim jsem se vypracoval. Změnil jsem pedagoga a odjel jsem na tříleté angažmá do vídeňské Volksoper. To jsem pak přerušil, čemuž se mnoho lidí divilo. Ale v tamním souboru jsem se necítil úplně dobře. Po návratu do Prahy mi hodně pomáhali dirigenti Zdeněk Košler a František Vajnar. Byla to z jejich strany největší pomoc v mé kariéře.  

Když mluvíme o kariéře, co považujete za svůj dosavadní největší umělecký úspěch?  

To, že v 65 letech zpívám, a že mohu mít ve Státní opeře galakoncert. To je obrovský úspěch. Když jsem nastoupil do Národního divadla, zpívala tam řada zpěváků mnohem lepších, než jsem byl já, ale dnes už nezpívají. Já jsem tehdy poslechl rady pana dirigenta Košlera a pana doktora Pavla Ecksteina. Oni mi radili, ať zpívám jen to, na co stačím, že čas se nedá předběhnout. Že všechno má svůj čas a všechno přijde – a já jsem se jejich radami řídil.  

Jste vzorem pro mnoho začínajících zpěváků. Jakou radu byste jim dal pro „správný rozjezd“ kariéry? 

Samozřejmě především, aby zpívali svůj hlasový obor. Každý tenorista chce zpívat Jeníka nebo Kalafa, ale tak to prostě nejde. Mladí zpěváci by měli začínat s Mozartem. Ten je v Praze velmi oblíbený a mohou zpívat ve skutečně velkém počtu repríz. Já jich mám za sebou desítky a při každém představení jsem se naučil něco nového. Rád vzpomínám například na to, jak s námi pan dirigent Košler před představeními Kouzelné flétny během patnáctiminutové zkoušky procházel recitativy.  

Mohl byste nám prozradit, jak se zpěvák vašeho významu a zkušeností udržuje hlasově ve formě a dále umělecky rozvíjí? 

Nikdy jsem nevzal žádnou roli, o které bych měl pochybnosti, zda by mi nemohla hlasově uškodit. I když jsem byl často přemlouván, jsem v tomto ohledu velmi obezřetný. Stále cvičím a učím se nové role a dodnes čerpám z toho, co mě během práce naučila paní profesorka Fidlerová, která bohužel nedávno zemřela. Je pravda, že existuje jedna role, o které jsem byl přesvědčený, že ji nikdy studovat nebudu, a to Herodes v Salome. Musím přiznat, že právě v této chvíli mě čeká debut této postavy v londýnské Covent Garden.  

Která je ale pro vás ta tzv. profilová? Kterou roli zpíváte nejraději? 

Těch by bylo asi víc. V začátcích to byl Lenský v Evženu Oněginovi, Alfredo v La traviatě a Laca v Její pastorkyni. Pro tuto roli si mě vybral dirigent Semjon Byčkov a následně jsem Lacu zpíval v 26 různých zahraničních produkcích. Potom přišel Pavel Eckstein s Wagnerovým Logem. Když jsem viděl, kolik zpívání Loge v partituře má, říkal jsem si, můj ty Bože, to je tak na rok učení. A opravdu, rok jsem se tuto roli učil. Teď bych ještě rád nastudoval Erika v Bludném Holanďanovi.  

Na zářijovém koncertu ve Státní opeře budete mít po svém boku tři operní hosty – konkrétně Adama a Kateřinu Plachetkovy a Elenu Zhidkovou. Co vás vedlo při tomuto výběru hostů? 

Především jejich kvalita. Kateřina podle mého názoru zpívá čím dál lépe. Zatím jsem nezažil, že by někde zazpívala špatně. Má lahodný, krásný hlas. A Adam, tam není vůbec třeba zdůrazňovat, jaký to je profesionál. Elenu znám z několika inscenací – například z Káti Kabanové v milánské La Scale – a také z mnoha koncertů. Moc se těším! Hlavně, ať jsme všichni zdraví.  

Na jaký program se mohou diváci těšit? 

Bude to například Janáček, Cilèa, Donizetti, Čajkovský, samozřejmě zazpívám také něco z Logeho ze Zlata Rýna, s Elenou máme připravený duet Santuzzy a Turiddu ze Sedláka kavalíra a s Adamem si určitě dáme duet z Prodané nevěsty. A je také pravděpodobné, že koncert zakončíme všichni dohromady přípitkovým duetem z La traviaty. 

V minulých sezonách vás pražští diváci mohli vidět jako Filku Morozova v Janáčkově Z mrtvého domu nebo jako kapitána Vereho v Brittenově opeře Billy Budd. V květnu 2019 jste se také publiku představil jako Loge v koncertním provedení Zlata Rýna. Plánujete opět zpívat v pražské opeře?  

Chystám se na Káťu Kabanovou a moc se těším, že se s ní do Národního divadla vrátím. Jedné vámi zmiňované inscenace je mi velmi líto, a tou je Billy Budd. Nicméně jsem se nedávno dozvěděl, že scéna a kostýmy jsou stále ve fundusu, a proto doufám, že se bude opět hrát. Inscenaci tehdy režíroval Dan Špinar a měla ve své době naprosto jedinečný režijní záměr.  

Jaké jsou vaše plány pro aktuální sezonu? 

Opět se začíná ozývat cizina. Jedu do Stuttgartu zpívat Šujského v Borisi Godunovovi, dále mě oslovil operním dům v Dallasu na Logeho ve Zlatu Rýna, a již jsem mluvil o Covent Garden a Herodovi v Salome. Vrátit by se měla také Káťa Kabanová v Metropolitní opeře, která se nemohla hrát v minulé sezoně. A momentálně rovněž jednáme s Chicagem, kde plánují uvést Pountneyho Prsten Nibelungův a rádi by mě viděli v roli Logeho. 

Doufejme, že se tedy vše povede a své plány uskutečníte.  

Já věřím, že ano, budeme optimisté. 

Jaký dárek k narozeninám vás obzvláště potěšil? 

To, že mohu mít koncert ve Státní opeře! 

14. září 2021 světově proslulý tenorista Štefan Margita oslaví své narozeniny galakoncertem ve Státní opeře.