Tváře české hudby. Miloslav Podskalský

Když se Miloslav Podskalský v roce 2014 rozhodl ukončit svoji pěveckou kariéru, mnozí z nás se tomu podivovali a mrzelo je to. Každé jeho vystoupení mělo totiž stále úroveň, která ani nenaznačovala, že by měl jeviště opustit. Naopak. Snad většina z nás oceňovala jeho přítomnost v každém představení, ve kterém jsme jej mohli slyšet a vidět. Přinášel na jeviště kázeň, noblesu, vytříbený a ušlechtilý pěvecký i herecký projev. V zákulisí byl milým a vtipným společníkem, jakým je ostatně dodnes.

Miloslav Podskalský se narodil 14. 6. 1944 v Praze, do rodiny, která měla k hudbě velmi blízko. Otec byl houslista, klavírista a kapelník tanečních orchestrů. Miloslav se přes hru na klavír a kytaru dostal ke zpěvu. Jeho vzory nejdřív byly např. Elvis Presley a Waldemar Matuška, ale snaha o zlepšení pěvecké techniky ho přivedla nejprve k někdejší sólistce Národního divadla Nadě Kejřové a následně k Teodoru Šrubařovi, vynikajícímu barytonistovi našeho souboru ve 40.–70. letech 20. století. Později studoval u dalšího skvělého pěvce, Karla Bermana, u něhož svá studia na HAMU úspěšně zakončil. Jedním z absolventských výkonů bylo vystoupení v roli Knížete Gremina v Čajkovského Evženu Oněginovi 16. 11. 1976 na jevišti dnešní Státní opery. Kostým mu byl upraven po Eduardu Hakenovi.

První zkušenosti s operou získával už v letech 1967–1973 jako člen Sboru Národního divadla. V roce 1973 byl angažován jako sólista opery Divadla F. X. Šaldy v Liberci, následující rok přešel do Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde se seznámil se svojí budoucí ženou Alinou Farnou, sólistkou opery. Od roku 1978 byli oba angažováni v ostravské opeře, kde Miloslav Podskalský působil dalších deset let. Od sezony 1988/1989 se stal sólistou Opery Národního divadla, čímž se mu splnil sen z mládí. Působení v Národním divadle totiž považoval za největší čest, jaké se může českému umělci dostat.

Ačkoli už v roce 1978 nastudoval v Praze Mozartova Figara, kterého pak ztvárňoval dalších třiadvacet let, musel na nabídku stálého angažmá čekat deset let. Roky to nebyly promarněné. K rolím nastudovaným v Plzni přidal v Ostravě další a jejich interpretaci obohatil o nové zkušenosti. Do Národního divadla tedy přišel jako vyzrálý interpret s širokým repertoárem, který který dokázal provádět vynikajícím způsobem.

V Národním divadle se stal častým a ceněným představitelem Dvořákova Vodníka (Rusalka), kterého měl na repertoáru rovných čtyřicet let, ztvárnil také role Hraběte Viléma (Jakobín), Janáčkova Revírníka (Příhody lišky Bystroušky) a Jaroslava Pruse (Věc Makropulos), Smetanova Raracha (Čertova stěna), Palouckého (Hubička), Lutobora (Libuše), Maliny (Tajemství), Kmeta (Braniboři v Čechách) a Míchy (Prodaná nevěsta), Mozar­tova Sarastra a Mluvčího (Kouzelná flétna), Dona Alfonsa (Così fan tutte) a Komtura (Don Giovanni), Verdiho Filipa II. (Don Carlos), Barona Douphala i Markýze d’Aubigny (La traviata), Guardiana (Síla osudu). Zpíval také basový part ve Verdiho Requiem, Collina v Pucciniho Bohémě, Krále Markeho ve Wagnerově Tristanovi a Isoldě, Komisaře ve Straussově Růžovém kavalírovi, Gremina v Čajkovského Evženu Oněginovi, Starého muže v Martinů Řeckých pašijích nebo epizodní roli Starého trestance v Šostakovičově Lady Macbeth Mcenského újezdu, jejímž ztvárněním dokázal vytvořit jednu z nejpůsobivějších částí představení.

Spolupracoval s významnými dirigenty, jakými byli např. Zdeněk Košler, Bohumil Gregor, Jiří Bělohlávek, Sir Charles Mackerras, Gerd Albrecht, Jiří Kout aj. S Operou Národního divadla v Praze účinkoval na hudebních festivalech v Hongkongu, Tokiu, Savonlinně, Soluni, Las Palmas a v Německu. V roce 2001 byl pozván do Metropolitní opery v New Yorku ke spolupráci na Věci Makropulos v roli Jaroslava Pruse. Jeho koncertní repertoárzahrnoval především díla A. Dvořáka, G. Verdiho, J. S. Bacha, W. A. Mozarta, L. Beethovena, G. Rossiniho a B. Martinů. Pedagogicky působil na HAMU. V roce 2019 obdržel cenu Senior Prix.

Do dalších let přejeme všechno dobré!
Vaše Opera Národního divadla a Státní opera

Miloslav Podskalský V Jakobínovi