Nabucco

O inscenaci

Sbor a Orchestr Státní opery

Byla to opera Nabucco, jejíž fenomenální úspěch (premiéra v milánské La Scale 9. 3. 1842) zahájil cestu tehdy osmadvacetiletého Giuseppa Verdiho ke slávě. Verdi v ní představil zcela nový kompoziční styl. Jsou zde ještě slyšet vlivy Donizettiho, Belliniho a Rossiniho, nicméně je evidentní, že ryze virtuózní pasáže období bel canta ustoupily áriím a ansámblům ve službě dramatickému napětí a spádu, dramatickému realismu a divadelní věrohodnosti. Změna kompozičního stylu vyžadovala i proměnu pěveckého stylu, a to nejen po vokální, ale i dramatické stránce; pěvci proto museli disponovat mimořádnou hlasovou všestranností i hereckým talentem. V Nabuccovi najdeme jeden z nejobtížnějších sopránových partů – Abigaille. Ale také snad nejslavnější sborovou operní scénu vůbec, „Va, pensiero, sull'ali dorate“ („Leť, myšlenko, na zlatých křídlech“). Tento ikonický hymnus na svobodu se stal ve Verdiho době symbolem odporu Italů proti rakouské nadvládě a roli politického apelu si několikrát zopakoval i v dnešní době.

V českých zemích byl Nabucco poprvé proveden německy 5. 3. 1849 v pražském Stavovském divadle. Současnou inscenaci režijně nastudoval slavný argentinský tenorista José Cura, s nímž soubor Státní opery Praha již spolupracoval na podzim 2001 při turné po Japonsku s inscenací Verdiho Aidy (José Cura v roli Radama). V lednu 2015 José Cura hostoval na scéně Státní opery v titulní roli Verdiho Otella.