Dalibor

O inscenaci

Sbor a Orchestr Národního divadla

Příběh o Daliborovi sice vychází z historických událostí doby vlády krále Vladislava II. Jagellonského, do všeobecného povědomí však vstoupila spíše romantická pověst o rytíři, který se prý ve vězení naučil hrát na housle. Oblíbená pověst byla v minulosti zpracovaná mnohými kronikáři a spisovateli a stala se i základem libreta ke třetí Smetanově opeře. Dalibor je romantickou tragédií, v níž jsou hlavním hybatelem vášně. Nejprve divoká Daliborova touha pomstít smrt milovaného přítele a následně Miladina nesmiřitelná obžaloba Dalibora, jenž zabil jejího bratra. Její nenávist však záhy vystřídá stejně prudká vzájemná milostná vášeň. Ale na naplnění jejich lásky je už pozdě.

Zpočátku nebyl Dalibor přijat odbornou kritikou zcela jednoznačně a potýkal se i s menším zájmem diváků. Ovšem od prvního provedení v Národním divadle roku 1886 byl již pravidelně uváděn a dočkal se bezmála jedenácti stovek představení. Pražská opera s ním slavila zahraniční úspěchy mj. ve Vídni, v Moskvě, Berlíně a Edinburghu. Jedním z prvních zahraničních nastudování Dalibora byla v roce 1897 vídeňská inscenace ctitele Smetanova díla Gustava Mahlera. Současnou inscenaci nastudovali dirigent Jaroslav Kyzlink a režisér Jiří Nekvasil.

Foto: Patrik Borecký