Lazebník sevillský (Il barbiere di Siviglia)

O inscenaci

Sbor Národního divadla
Orchestr Národního divadla

Gioachino Rossini platí už přes dvě stě let za jednoho z nejslavnějších operních skladatelů a je možné, že by tomu tak bylo, i kdyby napsal právě jen Lazebníka sevillského. S jeho vznikem a premiérou jsou spojeny snad všechny možné legendární peripetie, které provázejí nemálo činoherních a operních kusů. Opera musela být napsána rychle, nastudována ještě rychleji, zhudebněna byla již několikrát použitá předloha, premiéru postihl neúspěch a skandál atd. Viděno zpětně a se znalostí osudů jiných děl, jsou to zřejmě nejlepší předpoklady pro následný úspěch. Už čtyři roky po premiéře v římském Teatro Argentino v roce 1816 uvedlo Lazebníka v německém překladu pražské Stavovské divadlo. O premiéru v češtině se tamtéž zasloužil v roce 1825 autor mj. nápěvu české hymny, skladatel a dirigent František Škroup, který později přivedl poprvé na české jeviště mimo jiné také díla Wagnerova. Na repertoár Prozatímního divadla se Lazebník sevillský dostal hned v jeho první sezoně a odtud pak přešel i na jeviště Národního divadla, kde byl až dosud uveden ve více než deseti inscenacích.

Za nejnovější podobou proslulé Rossiniho opery stojí tvůrčí tým režisérky Magdaleny Švecové, kterou publikum Národního divadla již dobře zná z jejích inscenací Prodané nevěsty či Figarovy svatby. Kostýmy navrhla renomovaná výtvarnice Kateřina Štefková, autorem scény je David Janošek, pozoruhodný talent české scénografie posledních let. Hudebního nastudování se s chutí ujal dirigent Jaroslav Kyzlink.

Vhodné pro publikum od 7 let.