Mefistofeles

O inscenaci

Sbor Státní opery
Orchestr Státní opery
Balet Opery Národního divadla
Chlapecký sbor Pueri gaudentes

Arrigo Boito prohlašoval, že dokonalá opera vzejde pouze z velikého a hlubokého básnického díla. Tímto básnickým veledílem byl pro něho Goethův Faust. Na rozdíl od dosavadních zhudebnění Goethova veledíla se ale neomezil jen na první díl, následoval Goetha i do druhého dílu jeho dramatu, na císařský dvůr a do antiky. I když řadu významných scén i postav musel vynechat, výsledkem bylo téměř pětihodinová opera. Premiéra 5. 3. 1868 v milánské La Scale patří k nejbouřlivějším skandálům v operní literatuře. Boito partituru radikálně upravil a zkrátil; novou verzi uvedlo 4. 10. 1875 Teatro Comunale v Bologni a byl to okamžitý úspěch. Definitivní podobu dostal Mefistofeles v roce 1881 při svém triumfálním návratu do La Scaly. Mefistofeles je Boitovou operní prvotinou i labutí písní. Několik dalších oper, které rozpracoval, jako třeba operu Nerone, nikdy nedokončil. Mefistofeles byl nicméně ve své době v Itálii i zahraničí tak obrovsky populární, že stačil k tomu, aby slavná univerzita v Cambridge udělila Boitovi čestný doktorát hudby.

V Praze byl Mefistofeles poprvé uveden v únoru 1881 ve Stavovském divadle. Tato inscenace byla přenesena i do nově otevřeného Nového německého divadla (dnes Státní opera), a to v letech 1888 a 1897. V Národním divadle byl Mefistofeles poprvé uveden 9. 12. 1885, poté v roce 1896 a nakonec v letech v letech 1936 a 1942 s legendárním basistou Vilémem Zítkem v titulní roli. Současnou pražskou inscenaci představila Státní opera v roce 2015 v nastudování úspěšného činoherního a operního režiséra Ivana Krejčího.