Petite messe solennelle

Gioachino Rossini, velký guru italské opery první poloviny 19. století, napsal v Paříži na sklonku svého bohatého života skladbu, kterou od něj čekal jen málokdo – messe solennelle, tedy tradiční latinskou missu solemnis, jinak řečeno „slavnostní mši“, obvykle jinými autory psanou pro posvátné prostředí římskokatolických chrámů. Bonviván Rossini se však nestal kajícníkem, který by si rád před smrtí naklonil nebesa a vykoupil svou předchozí tvorbu věnovanou v drtivé většině světským tématům. Ke své mši, psané patrně na objednávku bohatého francouzského bankéře, hraběte Alexise Pillet-Willa, přistoupil s nadhledem, smyslem pro originalitu, ale také s pokorou. Označil ji za „poslední hřích mého stáří“ a sám si položil otázku, zda napsal hudbu „posvátnou“ či spíše „svatokrádežnou“. Rossiniho mše není kupodivu určena k provozování v kostele, nýbrž v domácím prostředí, čemuž také odpovídá kuriózní instrumentace – dva klavíry a harmonium, tedy žádný orchestr, ani varhany … A navíc – přestože slavný operní skladatel na odpočinku nenapsal tou dobou již více než třicet let jedinou operu, jeho typický, italsky perlivý hudební styl nalezl svůj pozdní ozvuk i v tomto jinak duchovně založeném díle. Rossini si toho byl vědom a na svou obhajobu tehdy napsal: „Jak víte, byl jsem zrozen pro komickou operu …“

Ve výjimečném nastudování Rossiniho mše pod vedením Jaroslava Kyzlinka uslyšíte kromě tří instrumentalistů také Sbor Národního divadla a především sólisty – Marii Fajtovou a Jiřího Sulženka, které naše publikum velmi dobře zná, dále novou posilu operního ansámblu, islandskou mezzosopranistku Arnheiður Eiríksdóttir a konečně jeden z největších talentů mladé české operní generace, tenoristu Petra Nekorance.

Soprán: Marie Fajtová
Alt: Arnheiður Eiríksdóttir
Tenor: Petr Nekoranec
Bas: Jiří Sulženko

Sbor Národního divadla
Sbormistr: Pavel Vaněk

Klavíry: Martin Levický a Zdeněk Klauda 

Harmonium: Adam Viktora

Dirigent: Jaroslav Kyzlink