Privatizace

O inscenaci

Co bych si koupil za svoji první vydělanou miliardu?!

Kuponová privatizace položila základy současnému rozložení socioekonomických a politických sil ve veřejné sféře, ovlivnila stovky tisíc životů a stala se jakýmsi základním kamenem novodobého mýtu o znovunabytí svobody. Mnohé osobní příběhy spojené s kuponovou privatizací v sobě obsahují motiv jakéhosi pohádkového „kdyby“ – „Jak bych dnes mohl žít, kdybych se tehdy rozhodl investovat jinak?“ – „Jak by vypadal můj život, kdyby mí rodiče tehdy šíleně zbohatli?“ – „Co kdyby po dědovi zbyly akcie, o kterých nikdo neví?“... Jako by se v pojetí malé a velké privatizace střetávaly malé a velké dějiny České republiky, ale i každého z jejích občanů.

Příběhy spojené s kuponovou privatizací s sebou často přinášely sny a touhu po svobodě, naivitu, ale také bratrovražedný boj o moc a majetek. V živorodé „pohádce nového národního obrození“ jako by ani nezbýval čas myslet doopravdy na sebe. Vnímat se jako živou bytost. Vnímat své meze růstu. Vnímat svou konečnost.

I proto se částečně dokumentární a částečně fikční inscenace, která je do určité míry vytvářena společně s herci, stáčí především k osudu konkrétního hrdiny, Petra Kellnera. Jeden z velkých osudů kuponové privatizace totiž končí tragickou havárií. V době nejsilnějšího lockdownu daleko od civilizace na vrcholu ledovce umírá člověk, jehož do zřícené helikoptéry přivedl astronomický úspěch prožitý v devadesátých letech. Jeho život končí v absolutním tichu a izolaci, do které se tak dlouho snažil skrývat před zraky veřejnosti. Jak to, že po desetiletích nevyžádané mediální pozornosti, po salvě dotazů, „jak vůbec bylo možné získat takové bohatství a jak se s ním žije“ ho ve chvíli smrti nikdo neslyší…?

Autorský projekt Privatizace vychází především z rozhovorů, vzpomínek a svědectví lidí, kteří byli nějakým způsobem ovlivněni aktivitami PPF, vyskytovali se v okolí Petra Kellnera nebo se stali pozorovateli jeho kariéry a bytí. Právě tento životní příběh je totiž skutečným příběhem privatizace – a naše inscenace také mnohem víc vypovídá o privatizaci jednoho konkrétního lidského osudu než o privatizaci jako takové.

Fotograf inscenace: Martin Špelda

UPOZORNĚNÍ: Publikum je usazeno na elevaci na jevišti bez možnosti se opřít, sezení může být tedy méně komfortní. Představení není vhodné pro diváky s omezenou schopností pohybu a pro diváky na invalidních vozících. V představení se používá stroboskop, kouřostroj a vulgarismy. 

Děkujeme především Vojtěchu Boháčovi – za konzultace a cenné rady, které nám při přípravě inscenace poskytl. Zároveň děkujeme Nakladatelství ZEĎ, Janu Dražanovi a Janu Perglerovi, z jejichž knihy KELLNER jsme mj. čerpali, díky patří i všem dalším respondentům, kteří se nám svěřili se svými zkušenostmi, zážitky a příběhy. Pevně věříme, že lidé, kteří s námi naopak své zkušenosti sdílet odmítli, budou v budoucnu ochotni se o ně podělit.