Za bílou velrybu

O inscenaci

Kolektivní rituál, společná meditace nad otázkami, zda lze náš způsob života přežít a zda nás čeká dystopická budoucnost, v níž se největší zvířata, jaká kdy Bůh stvořil, tedy velryby, za náš životní styl obětují. Bílá velryba je román, který je mimo jiné podobenstvím o jedné formě extrémního vytěžování: nejen surovin, ale i sebe navzájem, našich těl a možností.

Melvillovo dílo je svého druhu intertextem doby předinternetové, ve kterém se americký autor pokusil napnout vlákno mezi částicemi nekonečné soustavy. Proto jsou technologie a tradice, modernita a mytologie ve vzájemné tenzi už v tomto románu. V inscenaci se propojuje vypravěčství a technologie, encyklopedie poznatků se slovníkovými hesly a poezií, bájná výprava s rutinní každodenností. Jejími nástroji jsou dekompozice, vrstvení asociativních řetězců, osamostňování scénických složek. Divák vplouvá do teritorií, v nichž je nutné určit, kdo si zaslouží větší část kořisti, kdo se obětuje nebo kdo obětuje druhé.

„Dnes si připomeneme příběh kapitána Achaba a jeho posádky. Připomeneme si příběh Ismaela, který se nechal najmout na loď Pequod, jíž velel kapitán Achab a s níž plul po širých mořích celého světa ve snaze ulovit nejbájnější ze všech velryb, bílou velrybu zvanou Moby Dick. Připomínáme si tuto velrybu, která se zdála býti nepolapitelnou. Připomíná nám pomíjivost dnešního světa i pomíjivost našich snah. Potřikráte Achab na bílou velrybu zaútočil a potřikráte prohrál. Vzpomínejme dnes na kapitána Achaba, který v této honbě nakonec zešílel a obětoval celou svou posádku hlubinám oceánu. Jediným, kdo přežil a jehož svědectví si dnes připomínáme, je Ismael. A proto mi pro dnešní večer, bratři a sestry, říkejte Ismael.“

Volně inspirováno románem Hermanna Melvilla Moby Dick.

Fotograf projektu: Adam Holubovský