This Is Not an Embassy (Made in Taiwan)

O inscenaci

Tato inscenace je pokusem o simulaci zřízení nemožného velvyslanectví. Jak bychom si představovali území, které není oficiálně uznáno jako stát, a přesto ožívá na jevišti při každém představení?

Z geologického hlediska je Tchaj-wan součástí Pacifického ohnivého kruhu, seismicky obzvlášť aktivní zóny na okraji Tichého oceánu, kde se střetávají obrovské tektonické desky, což vede k častým silným zemětřesením. Podobně křehká je i politická stabilita ostrova, kterému hrozí, že bude rozdrcen mezi mocenskými bloky a agitací.  

V roce 1945 se Tchaj-wan stal zakládajícím členem OSN a plnoprávným členem Rady bezpečnosti jako „Čínská republika“. V roce 1971 však Richard Nixon obnovil vztahy mezi USA a pevninskou Čínou a „Čínská republika“ musela OSN opustit. Od té doby se Tchaj-wan snaží o diplomatické uznání. Pouze tucet jeho diplomatických misí po celém světě má status velvyslanectví. Ačkoli má Tchaj-wan mnoho mezinárodních přátel a obchodních partnerů, žádný stát si nemůže dovolit rozejít se s Čínou jako průmyslovou velmocí, a tak Tchaj-wan neuznává Německo ani žádná jiná evropská země s výjimkou Vatikánu. Jinými slovy, Tchaj-wan je jen nejviditelnějším představitelem tohoto globálního dilematu.

V této situaci vyvinul Tchaj-wan novou formu zahraniční politiky, která mu umožňuje vytvářet sítě s ostatními pod dohledem oficiální diplomacie, prostřednictvím nevládních organizací a obchodních vztahů. V divadle známe předstírání. Jak by fungovalo ztvárnění Tchaj-wanu na jevišti? Jaká vlajka, jaká hymna a jaký rituál by byly vhodné pro naši dobu?

Spolu s tchajwanskými umělci prováděl Stefan Kaegi výzkum během sedmitýdenní rezidence v tchajpejském Národním divadle, kde hovořil s diplomaty, geology, techniky z polovodičového průmyslu, politiky a obchodníky. Tři z nich se představí na jevišti v inscenaci This Is Not an Embassy (Made in Taiwan): velvyslanec ve výslužbě, digitální aktivista a hudebnice a dědička bubble tea impéria.

Účinkující a tvůrci

Obsazení: Chiayo Kuo, Debby Szu-Ya Wang, David Chienkuo Wu

Koncepce a režie: Stefan Kaegi (Rimini Protokoll)
Dramaturgie a asistent režie: Szu-Ni Wen
Scénografie: Dominic Huber
Video: Mikko Gaestel
Hudba: Polina Lapkovskaja (Pollyester), Debby Szu-Ya Wang, Heiko Tubbesing
Výzkum: Yinru Lo
Kamera: Philip Lin
Světla: Pierre Nicolas Moulin
Spoluautor dramaturgie: Caroline Barneaud
Asistentka režie: Kim Crofts
Asistent scénografa: Matthieu Stephan (stážista)
Oči zvenčí: Aljoscha Begrich, Viviane Pavillon
Produkce pro Evropu: Tristan Pannatier
Produkce pro Tchaj-wan: Mu Chin (NTCH)
Generální technický manažer: Quentin Brichet
Inspicient: Bruno Moussier
Mistři zvuku: Charlotte Constant, Ludovic Guglielmazzi
Mistři videa: Sebastian Hefti
Mistři světel: Pierre-Nicolas Moulin, Jean-Baptiste Boutte
Rekvizitáři: Séverine Blanc, Clélia Ducraux, Mathieu Dorsaz
Stavba scény: Théâtre Vidy-Lausanne
Produkce: Théâtre Vidy-Lausanne, National Theater & Concert Hall Taipei
Koprodukce: Rimini Apparat, Berliner Festspiele, Volkstheater Wien, Centro Dramático Nacional Madrid, Zürcher Theater Spektakel, Festival d’Automne à Paris, Činohra Národního divadla / Festival Pražské křižovatky

S podporou: Centre Culturel de Taiwan à Paris, Prix Tremplin Leenaards / La Manufacture

Stefan Kaegi tvoří společně s Helgardem Haugem a Danielem Wetzelem pod značkou Rimini Protokoll. Pomocí výzkumu, veřejných konkurzů a konceptuálních procesů dávají hlas expertům, kteří nejsou školenými herci, ale mají co říct. Diplomatické protokoly jsou základem řady jejich děl: pro vídeňský Burgtheater vytvořili Schwarzenbergplatz s experty, jako je bývalý rakouský velvyslanec v Číně, bývalý rakouský konzul v Nigérii, řidič OPEC a majitel obchodu, který po generace vyrábí státní vlajky.