Turandot

O inscenaci

Sbor Národního divadla
Orchestr Národního divadla
Balet Opery Národního divadla
Kühnův dětský sbor

Puccini jako největší z Verdiho dědiců nikdy neustrnul v hledačství námětů pro moderní operu, ani nových výrazových prostředků hudby. Svůj suverénní a divácky velmi oblíbený styl smělým způsobem dále rozvíjel a obohacoval o příměsi a příchutě nových uměleckých směrů konce 19. a začátku 20. století. A tak v jeho Turandot, psané v letech 1921–1924, již toho skutečně romantického mnoho nezůstalo.

Předlohou opery je stejnojmenná "commedia dell‘arte" Carla Gozziho, autora vzývaného na počátku 20. století především avantgardou, její námět pochází z perského či mongolského Orientu, oblasti obdivované zejména stoupenci secese, libreto děj zasazuje do středověkého Pekingu a v příběhu zesiluje pohádkové či lépe řečeno mytologické prvky, oblíbené symbolisty, pro romantickou operu zásadní téma milenecké lásky zde obestírají tajemné motivy ledu, ohně, měsíce a slunce a erotická vášeň tu záhadně plane v těsném sousedství s prudkou, bezcitnou nenávistí, což bychom hledali spíše u děl inspirovaných dekadencí či psychoanalýzou.

Avšak to, co přes veškerý modernismus dává Turandot přece jen punc romantické opery, je typický a nepřeslechnutelný Pucciniho hudební jazyk. I v něm najdeme mnoho „výstředních“ prvků – od orientálních parafrází, přes brutální zvuk orchestru a disonantní harmonie až po divoce komplikované sborové a ansámblové scény, ale přece jen nade vším vítězí Pucciniho mistrovská melodická invence v duchu odkazu jeho velkých italských operních předchůdců, zároveň ovšem zcela originální, nezaměnitelná, zkrátka pucciniovská.

Vhodné pro publikum od 12 let.