Who cares?

O inscenaci

Brahms-Schoenberg Quartet (1966) je prvním abstraktním Balanchinovým dílem. Balanchine často říkal, že komorní hudba není vhodná pro velké balety, protože komorní skladby jsou obvykle „příliš dlouhé, s příliš velkým počtem opakování a jsou určeny do malých sálů“. Schoenberg vytvořil svou orchestraci Brahmsova g moll klavírního kvartetu ve třicátých letech dvacátého století z podobné nespokojenosti. V dopise Alfredu Frankensteinovi, významnému kritikovi a muzikologovi San Francisco Chronicle, Schoenberg píše: „Zaprvé, miluju ten kousek. Zadruhé, hraje se málokdy. Zatřetí, hraje se vždy velmi špatně, čím lepší je klavírista, tím hlasitěji hraje a smyčce není slyšet. Chtěl jsem jednou slyšet všechno, a to se mi podařilo.“ Vznikla tak syntéza jednoaktového baletu pro padesát pět tanečníků ve čtyřech částech, (odpovídajících čtyřem větám Brahmsova kvartetu), přičemž každá má vlastní náladu, styl a náboj.

Čtyřicetiminutový balet na hudbu jazzového skladatele George Gershwina patří k Balanchinovým nejslavnějším a také nejradostnějším dílům. Who Cares? je jak název Balanchinova baletu v neoklasickém stylu, tak stará píseň, kterou George a Ira Gershwinovi napsali v roce 1931 pro balet Of Thee I Sing. O Who Cares? řekl spoluzakladatel New York City Ballet Lincoln Kirstein, že si zachovává klasickou svěžest jako věčné martini – suché, upřímné, osvěžující, šité na míru, s lehkým nakopnutím náznaku citronu. Tento svižný a drzý balet evokuje živého ducha Freda Astaira, Ginger Rogersové a třicátá léta minulého století a temperament, který je široce americký a nabitý osobitou energií. Robert Sealy z Ballet Review říká: „Who Cares? je úžasný. Ještě nikdy jsem v divadle neměl takovou chuť přeskočit orchestřiště a přidat se. Je to čistá, nefalšovaná radost.“

Orchestr Státní opery