Ženy v hudbě

Program koncertu

• Vítězslava Kaprálová: Suita en miniature op. 1
• Julie Reisserová: Březen pro hlas a orchestr
• Julie Reisserová: Suita                                                               
• Elizabeth Maconchy: Concertino pro klavír a komorní orchestr

PŘESTÁVKA

• Dora Pejačević: Píseň lásky / Liebeslied op. 39
• Julie Reisserová: Pastorale Maritimo
• Vítězslava Kaprálová: Suita rustica op. 19
• Vítězslava Kaprálová: Sbohem a šáteček op. 14

Ústřední postavou našeho příběhu je Julie Reisserová (rozená Kühnelová), žena mnoha talentů, jež začala v roce 1919 studovat skladbu v Praze u Josefa Bohuslava Foerstera a svá studia dokončila v Paříži u Nadii Boulanger a Alberta Roussela. V rámci cyklu Ženy v hudbě přiblížíme jak její komorní tvorbu, tak skladby orchestrální, z nichž prakticky všechny zazní v novodobých světových premiérách v souvislosti s novou kritickou edicí Jeana-Paula C. Montagniera pro nakladatelství Ries & Erler. Orchestrální skladby Pastorale maritimo a Suita se pak vrátí na koncertní pódium po téměř devadesáti letech.

Dílu brněnské rodačky, skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové se cyklus Musica non grata věnuje již od svých začátků. Na Zahajovacím koncertě cyklu Ženy v hudbě zazní její písňový cyklus na texty Vítězslava Nezvala Sbohem a šáteček v úpravě pro soprán a orchestr v podání Kateřiny Kněžíkové, Miniaturní suita, kterou napsala v polovině 30. let během svých studií v mistrovské třídě Vítězslava Nováka na Pražské konzervatoři, a orchestrální suita na motivy českých lidových písní a tanců s názvem Suita rustica, kterou zkomponovala v roce 1938 na objednávku londýnské pobočky nakladatelství Universal Edition.

Stejně jako Vítězslavě Kaprálové i chorvatské autorce Doře Pejačević nadělil osud velmi krátký život. Její tvorba, jež v sobě nese prvky pozdního romantismu, spadá do prvních dvaceti let 20. století. V té době mladá skladatelka velice často zajížděla do Čech, zejména ke své blízké přítelkyni Sidonii Nádherné z Borutína na zámek Vrchotovy Janovice. Důvodem mohl být i Sidoniin bratr Jan, který byl údajně Dořinou velkou láskou. Pejačević měla velmi vřelé vztahy s řadou českých umělců a interpretů, mezi jinými i s houslovým virtuózem Jaroslavem Kociánem, kterému věnovala několik svých skladeb.

„Stejně se vdáte a nikdy už nenapíšete ani notu!“ odůvodnil svůj verdikt ředitel Královské hudební akademie v Londýně poté, co zamítnul Elizabeth Maconchy udělit Mendelssohnovo stipendium. Nadaná irská dívka, žačka Ralpha Vaughana Williamse, ovšem prokázala svou houževnatost a v roce 1929 získala Octavia Travelling Scholarship, jenž jí umožnil odjet studovat do zahraničí. Vaughan Williams jí doporučil Vídeň, Maconchy však zvolila Prahu, která pro ni na počátku 30. let 20. století ztělesňovala jedno z nejprogresivnějších evropských hudebních center. V Praze se stala žačkou Karla Boleslava Jiráka a dostalo se jí zde i prvního veřejného uznání. Dne 19. března 1930 byl za řízení jejího učitele a s Erwinem Schulhoffem u klavíru proveden její Klavírní koncert. Skladatelka, která údajně prohlásila, že „nejlepší hudbou je pro ni vášnivý spor“, se vzepřela genderovým předsudkům doby a zařadila se mezi nejrespektovanější a nejvýraznější britské skladatele v historii tamní hudby. Jen pro zajímavost: v době, kdy byla na počátku třicátých let zesláblá bojem s tuberkulózou, byl jedním z jejích kopistů i mladičký Benjamin Britten! V roce 1987 byla jmenována Dámou britského impéria.

Koncert se uskutečňuje v rámci projektu Musica non grata, který oživuje umělecký odkaz skladatelek a skladatelů důležitých pro hudební život meziválečného Československa pronásledovaných nacionálním socialismem či jiným způsobem perzekvovaných z důvodů náboženských, rasových, politických nebo genderových. Mezinárodní hudební a kulturní projekt České republiky a Německa, iniciovaný a organizovaný Národním divadlem a finančně podporovaný Velvyslanectvím Spolkové republiky Německo. Více na webu ND a na stránce projektu