U příležitosti právě probíhající státní návštěvy německého prezidentského páru v České republice, navštívila včera paní Elke Büdenbenderová také budovu Státní opery v Praze. Po přivítání generálním ředitelem Národního divadla Janem Burianem a Uměleckým ředitelem Opery Perem Hansenem, kteří ji krátce provedli zrekonstruovanou budovou bývalého Nového německého divadla, následoval speciálně připravený hodinový koncert.

Program, který připravil spolupracovník projektu Musica non grata, německý  muzikolog Dr.Kai Hinrich Müller, nesl název Skladatelky v první Československé republice a představil díla Ilse Weberové, Julie Reisserové, Slávy Vorlové, Emy Destinnové, Agnes Tyrell a Vítězslavy Kaprálové. V podání sólistky Kateřiny Kněžíkové a hudebníků Zdeňka Klaudy, Martina Levického, Alexandry Boroduliny a Karla-Heinze Steffense zaznělo 6 děl, některá z nich na našem území po dlouhých desítkách let.  

Po skončení koncertu se první dáma setkala i s pamětnicemi holokaustu, dámami Hanou Hnátovou, Evou Pokornou a Michaelou Vidlákovou.  Poslední ze jmenovaných zavzpomínala při neformálním rozhovoru i na jednu z představených autorek, Ilse Weberovou (dílo „Ich wandre durch Theresienstadt“).  Paní Elke Büdenbenderová poté osobně poděkovala i zúčastněným hudebníkům.

Koncert pro první dámu ve Státní opeře byl ukázkou ze sezony 2022/23, kdy v rámci projektu Musica non grata připravuje Opera Národního divadla ve spolupráci s Velvyslanectvím Spolkové republiky Německo v Praze také ucelený program věnovaný ženám skladatelkám. 

Program koncertu:

Ilse Weber:  Ich wandre durch Theresienstad
Agnes Tyrell: Téma a variance pro klavír
Ema Destinnová: Zahrada srdce, písně pro soprán a klavír: Letní večer, K ránu
Sláva Vorlová: Miniatury pro basový klarinet a klavír op. 55
Julie Reisserová: Esquisses pro sólové piano – skladba č. 2
Vítězslava Kaprálová: Sbohem a šáteček op. 14

Slovo dramaturga:
„Rovnoprávné postavení žen a mužů nebyl okrajový problém, který se týkal několika aktivistek, nýbrž stál v centru české politiky.“[1] – Takto shrnuje Melissa Feinberg význam československého ženského hnutí, jehož vliv přesahoval hranice mladé republiky. Tak jako v jiných zemích, bojovaly ženy s oporou nových, pokrokových ústav o volební právo, o podíl na vzdělání a právo na práci, o změnu postavení žen v soukromém i veřejném životě, o zrovnoprávnění a sebeurčení v sexuální oblasti – tedy o cosi, co by mělo být samozřejmé, avšak skutečnost byla dlouho jiná. Jednou nejvýřečnějších bojovnic za ženská práva byla ve své době Františka Plamínková, autorka, politička a aktivistka, spoluzakladatelka Ženské národní rady, členka International Alliance of Women (založené roku 1904 jako International Woman Suffrage Alliance) a místopředsedkyně International Council of Women (ICW) s kořeny v 19. století. Její hlas měl vliv na politické debaty i v hnutí odporu, které podporovala, jako mnoho žen. To také vedlo k tomu, že po nacistické okupaci Československa a atentátu na Reinharda Heydricha byla Plamínková zatčena, internována v Terezíně a roku 1942 popravena. V roce 2022 si připomeneme 80. výročí její smrti – pro cyklus Musica non grata to byl významný impuls, který má do povědomí široké veřejnosti přivést i hudbu československých skladatelek meziválečného období.

Musica non grata, čtyřletý cyklus operních a koncertních představení a kulturních akcí, je společným projektem České republiky a Spolkové republiky Německo, finančně podporovaný Velvyslanectvím Spolkové republiky Německo v Praze.

Kontakt pro média:
Tomáš Staněk, tiskový mluvčí Národního divadla
+420 605 207 249, t.stanek@narodni-divadlo.cz

Jitka Menclová, PR Opery
+420 603 809 244,  j.menclova@narodni-divadlo.cz

 --------

 [1] Melissa Feinberg: Elusive Equality: Gender, Citizenship, and the Limits of Democracy in Czechoslovakia, 1918-1950, University of Pittsburgh Press 2006, s. 3.