Alessandro Camera
Biografie
Alessandro Camera začal v oblasti opery působit již v závěru studií na Accademia di Belle Arti di Brera, spoluprací s Lucianem Damianim. V prvním období pracoval na inscenacích Polibek víly Igora Stravinského (La Scala v Miláně), La traviata G. Verdiho (veronská aréna a festival v Salcburku), Faustovo prokletí H. Berlioze (Staatstheater ve Stuttgartu). V činohře to byla Euripidova Hekabé a Bakchantky jako klasické představení pro řecké divadlo v sicilských Syrakusách a různé experimentální práce, opět s Daminanim, pro římské Teatro di Documenti. A. Camera je dále podepsán pod inscenací Scény z manželského života I. Bergmana v Teatro Piccolo Eliseo v Římě (v režii Gabriela Lavii), Madame Bovary G. Flauberta s Monicou Guerritore a Marie Stuartovny F. Schillera (římské Teatro Eliseo), obě režíroval Giancarlo Sepe. V režii Glauca Mauriho vytvořil Záhadné variace E. E. Schmitta, Lišáka Bena Jonsona, Goldoniho Lháře a Dostojevského Zločin a trest. V oblasti filmu udělal zkušenost po boku Ezia Frigeria ve filmu Le Hussard sur le toît (Husar na střeše) v režii Jean-Paula Rappenaua (1995).
V roce 1997 začala jeho intenzivní spolupráce s Williamem Orlandim. V pařížské Opéra Bastille to byl Don Quichotte J. Masseneta a Prokofjevova Láska ke třem pomerančům, v režii Gilberta Defloa. Ve spolupráci s W. Orlandim následoval Monteverdiho Orfeus a Čajkovského Piková dáma pro Gran Teatre del Liceu v Barceloně, Mascagniho Sedlák kavalír, Massenetova Thérèse, Ponchielliho La Gioconda v curyšském Opernhausu, Rossiniho Semiramis pro Rossiniho operní festival v italském Pesaru, dále Hugenoti G. Meyerbeera, Verdiho Luisa Miller (Nazionale Reisopera v Enschede a Teatro La Fenice v Benátkách), Rigoletto (Opéra v Lausanne) a Král z Lahore J. Masseneta (Teatro La Fenice) v režii Arnauda Bernarda či Verdiho Falstaff v Divadle San Carlo v Neapoli.