Marija Havran
Biografie
Studovala nejprve grafický design v srbském Novém Sadu a pak na Vyšší škole výtvarných a užitých umění v Bělehradě. V letech 1991–1996 studovala u prof. Jozefa Cillera scénografii a kostýmní výtvarnictví na bratislavské VŠMU. Krátce působila na VŠMU na katedře scénografie a jako externí pedagožka na katedře divadelní vědy. Hlavní oblastí její profesionální činnosti je však scénografická a kostýmní tvorba především pro řadu slovenských a českých divadel.
Rozsáhlá je především její spolupráce se Slovenským národním divadlem v Bratislavě, kde navrhla kostýmy např. pro inscenace Shermanovy hry Když tančila..., Klimáčkových Demokratů, Weissova Marata-Sada, Schimmelpfennigovy Arabské noci, Büchnerova Leonce a Leny (nominace na slovenskou divadelní cenu DOSKY za nejlepší kostýmy) nebo Schillerových Úkladů a lásky (cena DOSKY 2007 za nejlepší kostýmy). Na Slovensku mj. dále působila v Divadle Astorka-Korzo 90 a v alternativním divadle GUnaGU na autorských projektech Viliama Klimáčka (Mária Sabína, Angeleo ad.).
Nejčastěji spolupracovala s režiséry Silvesterem Lavríkem (např. na jeho vlastních hrách Alžbeta Báthory, Sindibád a Žltá ľalia), Romanem Polákem (např. Shakespearova hra Mnoho povyku pro nic a Pucciniho Tosca ve Státním divadle v Košicích, Thomasových Osm žen na bratislavské Nové scéně, Turgeněvův Měsíc na vsi v Divadle Astorka-Korzo 90 ad.) a především s Martinem Čičvákem, na jehož inscenacích se podílela nejen ve Slovenském národním divadle (Arabská noc, Úklady a láska, Leonce a Lena ad.), ale také v Národním divadle Brno (Kafkův Zámek, Goldoniho Treperendy, Sofoklova Antigona), v pražském Činoherním klubu (např. Molierův Misantrop a Čechovův Ivanov), v opeře Divadla J. K. Tyla v Plzni (Belliniho Kapuleti a Montekové pod názvem Julie a Mozartův Únos ze serailu) a konečně v činohře pražského Národního divadla (Brechtův Dobrý člověk ze Sečuanu – 2003, Tisíc a jedna noc – 2005, Shakespearův Kupec benátský – 2009). Spolupracovala s divadly ve Wroclawi, Budapešti a Lublani. Věnuje se také scénografické tvorbě pro taneční projekty, např. Ženy (Taneční skupina Adato) nebo Soliloquy a Dolcissime sirene (bratislavská Debris Company).
Foto: Ilona Sochorová