Michal Pavlíček

Biografie

Hudební skladatel, kytarista, zpěvák, producent a textař. Je spolutvůrcem skupiny Pražský výběr, zakladatelem a autorem hudby skupin Stromboli a Big Heads. Působí ve formacích BSP, Supergroup. Koncertuje též se svým sólovým projektem anebo s Monikou Načevou.

Je autorem hudby k 23 divadelním představením (např. Akvabely, Velice modrý pták, Višňový sad) a ke čtyřem muzikálům: Klaun, Excalibur, Obraz Doriana Graye a Dáma s kaméliemi. Skládá hudbu k televizním inscenacím a seriálům i k 16 celovečerním filmům: Proč, Stínu neutečeš, Na půdě aneb kdo má dnes narozeniny, Odcházení, za něž byl nominován za hudbu na Českého lva, Přijde letos ježíšek?, Agáva ad. Na kontě má také 35 televizních inscenací a 11 televizních seriálů, např. Konec velkých prázdnin, Oběti, Dobrá čtvrť, Místo v životě, Život je ples nebo Cesty domů.

Je autorem hudby k inscenacím pro Laternu magiku Minotaurus a Hádanky a složil symfonickou hudbu k několika baletům (např. Zvláštní radost žít pro Státní divadlo v Košicích nebo Malý princ pro Slovenské národní divadlo). Prosadil se též i na zahraniční scéně. Napsal hudbu k 5 dílům historického seriálu BBC Červený Bedrník (nominace na cenu za nejlepší hudbu na festivalu v Birmninghamu), k dětskému seriálu Outlaw a je jedním z autorů hudby k britskému fantasy seriálu Merlin IV.

Jako skladatel a interpret se podílel na více než 70 CD a DVD, např. CD Pražského výběru, skupin Stromboli, BSP, Zuzany Michnové, Moniky Načevy, Báry Basikové, Kamila Střihavky, Richarda Müllera, Michaela Kocába a dalších.

Získal mnoho ocenění, několik zlatých desek i hudebních cen Anděl. V roce 2016 byl uveden do síně slávy Akademie populární hudby. V roce 2008 vyšla jeho autobiografická kniha Země vzdálené a v roce 2016 její rozšířené vydání. Jeho píseň s textem Ivana Hlase Země vzdálená se stala podle ankety diváků televize Óčko Star a čtenářů iDnes největším českým porevolučním hitem.

„Možná hudba tryská odněkud z nitra, kde máme uloženou svou černou schránku, do které se nahrávají naše záznamy smutků i radostí, aby se v pravý okamžik zhmotnily v tóny. Možná je hudba zkouřená divoženka, která nás omámí a za tranzovního rytmu našeho srdce nás roztancuje do vějíře durmollových doteků. Možná je hudba polštář, do kterého se člověk zaboří a proudem fantazie unikne nicotě. Možná je hudba šest zpocených strun, nasáklých kůží našich mozolů. Možná je hudba otisk tvých modrých očí.“

„Dostat se do tranzu na pódiu je pro mne zásadní. Musí to mezi mnou a kytarou jiskřit, ale stále víc u hraní na kytaru medituju. Vypnu mozek, jen si začnu pohrávat se strunami, chvilku jemně̌, chvilku zběsile. Mám rád prosté dialogy ve dvou, kdy se snáz můžeme dotýkat jeden druhého a přehazovat si blesky.“

www.michalpavlicek.com