Ondřej Havelka

Biografie

Režisér operních a činoherních inscenací a dokumentárních filmů a scénárista Ondřej Havelka se narodil se 10. 10. 1954 v Praze jako syn skladatele a profesora pražské Akademie múzických umění Svatopluka Havelky a herečky a čestné členky pražského Národního divadla Libuše Havelkové. Absolvoval herectví na DAMU v Praze (1978), později také režii na JAMU v Brně (1988). Po studiích na DAMU působil šest let v pražském divadle Studio Ypsilon, brzy se prosadil i jako filmový a televizní herec. Po sametové revoluci začal pracovat rovněž jako scénárista a režisér v televizi. Z četných prací jmenujme hudební dokument Originální pražský synkopický orchestr (scénář a režie, 1990), který získal na festivalu televizní zábavy v Montreux v roce 1991 „Stříbrnou růži“, televizní dokument Mezzosoprano Magdalena Kožená (scénář a režie, 1995) či celovečerní filmový portrét Vlastimila Brodského Zdravý nemocný vlastimilený Brodský (scénář a režie, 1999). V roce 2008 režíroval další dokumentární film o Magdaleně Kožené, tentokrát s názvem Magdalena. V roce 2012 dokončil dokumentární film Perla baroka o zámeckém barokním divadle v Českém Krumlově. Ondřej Havelka se od roku 1988 věnuje rovněž divadelní režii. Nastudoval muzikálová představení La Caffeteria (Carlo Goldoni, Adolf Hoffmeister, Jaroslav Ježek, divadlo Studio Ypsilon, 1988), Tenhleten Manhattan (Martin Vačkář, na motivy povídek Woodyho Allena, Divadlo Reduta, Praha, 1990), Má férová Josefína (Martin Vačkář, na motivy Vladislava Vančury, Hudební divadlo Karlín, 1993), činohru se zpěvy Muži v ofsajdu (Karel Poláček, Martin Vačkář, Městské divadlo Mladá Boleslav, 2007), Saturnin (Zdeněk Jirotka, Martin Vačkář, Divadlo ABC, 2010) a Zločin v Posázavském Pacifiku (Martin Vačkář, Divadlo Kalich a Městské divadlo Mladá Boleslav, 2011).

V oblasti operní režie debutoval operou Martina Smolky a Jaroslava Duška Nagano (Národní divadlo, Praha, 2004), následovala Smetanova Prodaná nevěsta (Národní divadlo Brno, 2006), taneční příběh na motivy pohádky Zlatovláska Karla Jaromíra Erbena s hudbou Vladimíra Franze (Národní divadlo, Praha, 2006), dvojtitul s Pucciniho aktovkou Gianni Schicchi a Leoncavallovými Komedianty (Národní divadlo Brno, 2008), Pucciniho Bohéma (Státní opera Praha, 2008), Straussův Netopýr (Národní divadlo Brno, 2010) a Offenbachovy Hoffmannovy povídky (Národní divadlo, Praha, 2010). V roce 2011 nastudoval v novodobé premiéře operu Giuseppa Scarlattiho Dove è amore è gelosia na unikátní scéně zámeckého barokního divadla Český Krumlov s kompletní barokní scénickou a kostýmní výpravou a s využitím původní mašinerie a dobových efektů. Televizní záznam představení získal na Mezinárodním televizním festivalu Zlatá Praha 2012 Cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 v kategorii režie a v roce 2013 výroční cenu Asociace německých hudebních kritiků za nejlepší DVD. Jako režisér je Ondřej Havelka podepsán také pod filmovou verzí Gluckovy opery Orfeo ed Euridice natočené v zámeckém barokním divadle v Českém Krumlově (Bejun Mehta, Eva Liebau, Collegium 1704 / Václav Luks) a premiérované 9. 2. 2014 na festivalu Avant Première v Berlíně.