Edita Gruberová

Biografie

„Prima donna assoluta, fenomén koloraturního zpěvu, královna bel canta” – tak byla odborným tiskem nazývána fenomenální sopranistka Edita Gruberová. Pocházela z Bratislavy, kde v roce 1968 debutovala ve Slovenském národním divadle v Bratislavě jako Rosina (Lazebník sevillský) 1968. V roce 1970 byla angažována ve Vídeňské státní opeře, kde se poprvé představila jako Královna noci (Kouzelná flétna), po níž následovala Olympia, Antonia a Giulietta (Hoffmannovy povídky). Politická situace v Československu kladla jejím výjezdům stále větší překážky, takže se roku 1971 rozhodla pro emigraci a přesídlila do Vídně. Průlom pro Editu Gruberovou znamenala role Zerbinetty v Ariadně na Naxu a zejména setkání s dirigentem Karlem Böhmem a učitelkou zpěvu Ruthild Boesch; tyto dvě osobnosti se staly rozhodující pro její další profesionální vývoj. A Zerbinettou dokázala později také prorazit politickou bariéru. V dubnu 1979 přijel do Prahy poprvé od dob Nového německého divadla kompletní soubor Vídeňské státní opery, aby v téže divadelní budově s novým názvem Smetanovo divadlo představil svou inscenaci Ariadny na Naxu (25. a 27. 4.). Česká strana nechtěla Editu Gruberovou přijmout, vídeňská opera však stála více o prvotřídní Zerbinettu než o hostování v Praze a kladla si její účast jako podmínku. Nakonec Edita Gruberová směla přijet a obecenstvo obeznámené se situací se pěvkyni odvděčilo bouřlivými ovacemi.
Pověst „slovenského slavíka“ se rychle šířila a Edita Gruberová dostávala nabídky k hostování v předních evropských operních domech. Roku 1974 zpívala Královnu noci na Salcburských slavnostních hrách, 1977 se stejnou rolí debutovala v newyorské Metropolitní opeře. Začínala v koloraturním oboru, v němž si zachovala nepřekonatelnou brilanci, postupně se soustředila na belcantové role také lyrického a dramatického typu. Patřily k nim především role v operách Belliniho a Donizettiho, ale také Mozartovy Donna Anna, Královna noci a Konstanze, Rossiniho Rosina, titulní role v Massenetově Manon, Straussovy Aminta a Fiakermilli či Adele J. Strausse (Netopýr). Pozvolna přibrala také další role Verdiho oper (Violetta, Gilda).
Četné nahrávky (operní komplety, operní árie a písňové recitály) nabízejí labely Deutsche Grammophon, Decca, EMI, Nightingale Classics a Teldec. Podílela se také na několika významných filmových verzí oper – Perníková chaloupka, Rigoletto, Arabella, Così fan tutte a Ariadna na Naxu.
Důležitou součást uměleckého profilu Edity Gruberové byla koncertní píseň, které se soustavně věnovala, přesvědčena o tom, že písňová interpretace tvoří – mimo jiné – z technického i výrazového hlediska nutnou podmínku a předpoklad dobré operní interpretace. Jednoznačným uznáním umění Edity Gruberové je titul komorní pěvkyně (Kammersängerin), který jí propůjčila Vídeňská státní opera, jejíž je dnes čestnou členkou.
V Čechách vystoupila po roce 1990 několikrát, naposledy v roce 2018 v titulní roli Belliniho Normy (na podzim 2016 absolvovala ve stejné roli turné po Japonsku se souborem Státní opery). Edita Gruberová zemřela ve věku 74 let 18. 10. 2021 v Curychu.

Foto Lukas Beck