Kateřina Štefková

Biografie

Kateřina Štefková vystudovala scénografii na DAMU (1989-1994). Už v roce 1992 začala spolupracovat s režisérem Petrem Léblem, nejdříve v Divadle Labyrint a posléze v Divadle Na zábradlí, kde navrhovala kostýmy pro všechny jeho inscenace. V letech 1995-1999 byla  kmenovou kostýmní výtvarnicí tohoto divadla.

Často spolupracuje s režisérem Janem Antonínem Pitínským (v Divadle Na zábradlí Ritte, Dene, Voss, dále Divadelník a Úklady a láska; v Divadle v Dlouhé  Kouzelný vrch), od studijních let také s Jiřím Pokorným (v DISKu kostýmy i scénu pro jeho režii Její pastorkyně, v Dejvickém divadle kostýmy pro Valašskou čtverylku, v Rubínu pro Cizince, v brněnském HaDivadle pro hru Faust je mrtev, v Divadle Na zábradlí např. pro Terasu, Baladu o vídeňském řízku, Pana Kolperta).

Navrhuje kostýmy také pro inscenace dalších režisérů – pro Jiřího Ornesta, Juraje Nvotu, Alici Nellis, Davida Czesanyho, Petra Tyce, Jana Nebeského atd.

Působí rovněž v zahraničí: ve Schwerinu byla autorkou kostýmů pro Zadržitelný vzestup Artura Uie (režie D. Levin), v Tel Avivu pro inscenaci Cyrana z Bergeracu (režie P. Lébl), v budapešťském divadle Vígszínház a bratislavském SND pro Antonia a Kleopatru (obě v režii E. Eszenyi).

Za svou tvorbu obdržela několik ocenění – např. Cenu Hlávkovy nadace (Nejlepší student DAMU), s dalšími účastníky se dělila o Zlatou trigu PQ 1999, několikrát byla nominována na Cenu A. Radoka a slovenské Dosky. Své návrhy vystavovala na Salonu české scénografie (1994), Pražském Quadriennale, na Triennale v Novém Sadu (2001).

Návrhem kostýmů pro inscenaci Stroupežnického hry Naši furianti začala v červnu 2004 její pravidelná spolupráce s Činohrou Národního divadla; dále zde navrhla kostýmy pro Sheridanovu Školu pomluv (2004), Tylovy Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové (2005), Lope de Vegovu Vladařku závist aneb Zahradníkův pes (2005), Šrámkovy Zvony (2006), Zeyerova Radúze a Mahulenu (2006), Tylova Strakonického dudáka (2014) či Maryšu bratří Mrštíků.

V Opeře Národního divadla navrhla kostýmy pro Smetanovy Branibory v Čechách (1997), Les enfants terribles Philipa Glasse (2011), Krakatit Václava Kašlíka (2017) a Mozartovu Figarovu svatbu (2018). S režisérem Ondřejem Havelkou se podílela na brněnské inscenaci Straussovy operety Netopýr (2010), pražská inscenace Příhody lišky Bystroušky (2014) byla jejich druhá spolupráce v oblasti hudebního divadla.