Poslední šance vidět Forsythe / Clug / McGregor v této sezoně!

ALISON KENT hodnotí Balet Národního divadla v nesmírně fyzicky náročné inscenaci

V nádherném prostředí Státní opery v srdci Prahy představil umělecký ředitel Baletu Národního divadla Filip Barankiewicz složený večer ze tří pozoruhodných choreografií. Díla Williama Forsytha, Edwarda Cluga a Wayna McGregora diváky zaujala a okouzlila.

Nadčasový The Second Detail Williama Forsytha, který poprvé uvedl Kanadský národní balet před 30 lety, stále působí svěže a současně, jako kdyby vznikl teprve včera. Rychlý, technicky náročný mistrovský kus, pocházející ze staršího Forsythova tvůrčího období, je dnes oblíbený u mnoha předních baletních souborů po celém světě. Tanečníci jsou dotlačeni na samou mez fyzických možností, jejich smysl pro rovnováhu a hbitost jsou řízeny závratnými elektronickými tóny originální partitury Thoma Willemse, a moderní, nicméně jasně z klasické taneční techniky vycházející pohybový slovník, navozující představu organizovaného chaosu, si pohrává s geometrickými vzory a analytickými rytmy. Třináct tanečníků na scéně vyjadřuje hravost a neutuchající energii hudby při navýsost precizním dodržování detailů Forsytheovy choreografie a dokonalém zvládnutí některých mimořádných a krásných poloh. Intenzivní vizuální kontakt mezi muži na jevišti jim umožnil úspěšně provést velkolepou řadu bezvadně provedených skluzů a skoků, svědčících o výjimečné technické zdatnosti. Sedmá dívka, oděná v bílé róbě z dílny kostýmní výtvarnice Issay Mivako, dodala nádech bosonohého tribalismu. Extrémní pozice, které Forsythe očekává od tanečníků, vyžadují velkou flexibilitu, což je kvalita, která je těmto umělcům přirozeně vlastní.       

Edward Clug vytvořil svou choreografii Handman, která v roce 2017 získala nominaci na cenu Prix Benois de la Danse udělovanou v rámci každoroční taneční soutěže v Moskvě, v roce 2016 pro soubor NDT2. Hudba zahrnuje partituru Piano and Drums, kterou napsal na objednávku slovinský skladatel Mirko Lazar, a Dismissed; Drum & Drone mladého amerického tvůrce Justina Hurwitze z filmu Whiplash. Obě skladby poskytují rytmicky rafinovaný doprovod k mnohdy minimalistickému tanečnímu formátu. Úchvatný, neúprosný a naprosto pohlcující – tak lze charakterizovat Clugův choreografický styl a techniku, věnující zvláštní pozornost pohybu rukou a paží, zdůrazňující význam a nezbytnost doteků a vyjádření touhy mezi devíti účinkujícími tanečníky. Clug zvolil jednoduchou scénu a kostýmy – topy tělové barvy a černé kalhoty na prázdném jevišti, stejně jako elegantní osvětlení irského designéra Toma Vissera, umožňují každému pohybu vyprávět příběh, jako dialog, který pokračuje, dokud nejsou všechny problémy vyřešeny. Mimořádně zajímavé dílo.               

Eden / Eden, na hudbu a mluvené libreto Dolly, třetí části video opery Steva Reicha Three Tales, potvrzuje zálibu Wayna McGregora ve vědě a technologiích, stejně jako zaujetí lidským tělem a jeho existencí. Tato choreografie, původně vytvořená pro Stuttgartský balet, byla nyní v České republice uvedena poprvé. Ve svém futuristickém a evolučním díle se McGregor zamýšlí nad vývojem moderních technologií a důsledky jejich možného zneužití pro lidstvo, především etickým hlediskem klonování. Potenciální nebezpečí spojené s těmito jevy vedlo autora k tomu, aby požádal Reicha o svolení použít partituru jeho opery ve své choreografii s cílem přispět k úvahám na toto téma. Pražské nastudování McGregorova díla doprovází živé provedení hudby Orchestrem Berg pod taktovkou Petera Vrábela, který tento soubor, původně vytvořený v roce 1995 skupinou studentů s úmyslem zaměřit se zejména na hudbu 20. století a současnosti, oficiálně založil v roce 2001.

Představení začíná s osamělou ženou na scéně. Poté, co se na jeviště snese shůry strom, vynoří se zespoda, jakoby vyrostly ze země, několik genderově neutrálních postav. Ačkoli postrádající sebemenší individualitu - všechny jsou holohlavé, v trikotech barvy těla, vytvářejí esteticky působivý obraz. Jejich osobnosti se projeví až poté, co si sundají náhlavce a odhalí své vlasy; i když se nadále pohybují jako stroje, v tu chvíli se náhle promění v lidské bytosti vydávající se na cestu objevů. McGregor představuje úchvatnou přeměnu. Devět tanečníků skvěle ztvárnilo choreografovu perspektivu, předvedlo nádherné prodloužené pozice, vynikající partnerskou práci i několik impozantních sólových výkonů (především muži), přičemž také sebevědomě zvládlo klasickou techniku. Účinkující se bravurně a s maximální přesností zhostili celé řady otoček na jedné noze a velkých piruet. Choreografie se od začátku do konce odvíjí ve vzrušujícím rytmu, a McGregorovy kroky a sekvence testují nejzazší hranice lidských možností.

Tímto úchvatným a promyšleným programem Filip Barankiewicz postavil vrcholnou fyzickou zdatnost a rozmanitost svého souboru před těžký úkol. A tanečníci rozhodně naplnili jeho očekávání.

(Dance Europe, leden 2022)

 

Nenechte si ujít dvě poslední představení Forsythe / Clug / McGregor v sezoně 2021/2022: 15. ledna ve 14.00 a v 19.00 ve Státní opeře