Anketa: Nová Nová scéna –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ paletu názorů rozšiřuje Jana Hauskrechtová

K budově Nové scény mám opravdu specifický vztah, který bych nazvala velkou slabostí. Je to takový velký skleněný balvan u zlaté kapličky, do kterého jsem se zamilovala na první pohled. Když pod ním člověk stojí, má pocit, že ho zamáčkne, a přitom se o něj tak krásně láme světlo a působí, jako by se vznášel… Má neuvěřitelnou vlastnost – jak v exteriéru, tak v interiéru vyvolává v člověku koktejl pocitů.

I okolí Nové scény je pro mě velmi důležité. Náměstí Václava Havla, které je centrem setkávání opravdu veškerých skupin lidí i osamělců, dodává tomuto monumentu velmi specifickou atmosféru, a to i spolu s akcemi, instalacemi a sochami, které se na náměstí střídají.

Nezaměnitelná zeleň mramoru, která vás pohltí a doslova vtáhne do srdce budovy, je pro mě hlavní tepnou této stavby. Někdy si jen tak stojím v mezipatře a zírám (a ráda se ho i dotýkám, ale pšt). Kromě toho, že interiér budovy je překrásný, miluji jeho světelnost, vzdušnost a přímý kontakt s okolím stavby. Toto je obzvláště příjemné u hereckých šaten. Člověk není izolován, ale má kontakt se světlem a se světem, což je v temnotě jeviště dar, pokud tam trávíte většinu svého života. Jsem ráda, že v chystané inscenaci 100 songů tuto specifickou atmosféru Nové scény poctili. Doufám, že rekonstrukce proběhne citlivě a s ohledem ke všem těmto specifickým jevům místa. Pravdou je, že samotné divadlo už doslova volá o pomoc. Zároveň jsem vděčná, že jsem tu mohla tvořit ještě před rekonstrukcí, protože je to takový kafkovský zámek se vším pro a proti. Jediné, co mi opravdu bude chybět, jsou ty nejkrásnější a nejpohodlnější sedačky, které jsem kdy v jakémkoliv divadle zažila, a tímto si oficiálně jednu zamlouvám. Také doufám, že po rekonstrukci se na Nové scéně bude dál divadelně experimentovat, což je podle mě pro Národní divadlo nedílná součást bytí.