Idomeneo

O inscenaci

Sbor Státní opery
Orchestr Státní opery

Ačkoliv Mozart složil operu Idomeneo na zakázku mnichovského dvora a bavorského kurfiřta, nadšeného mecenáše umění Karla Theodora, který sám vybral námět, vytvořil pravděpodobně své nejosobnější dílo (patriarchální řád slepé poslušnosti a vzpoura mladých jako by evokovaly napětí mezi otcem a synem Mozartovými) se skvěle vypointovanými charaktery. Každá z hlavních postav je konfrontována s vlastními lidskými slabostmi, nebo neschopností vzepřít se osudu. Krétský král Idomeneo složil osudovou přísahu bohu Neptunovi, aby si po trojské válce zajistil bezpečný návrat domů na Krétu. Ocitne se pak před dilematem, zda obětovat vlastní dítě, syna Idamanta, nebo urazit boha. Nakonec je připraven čin vykonat. Idamante je zamilovaný do Ilie, dcery trójského krále Priama, a tudíž dcery nepřítele. Ilia, která ve válce přišla o svou rodinu i vlast, se trápí láskou k Idamantovi, jehož otec pomáhal po boku Achilla či Odyssea Tróju dobýt. Iliinou vášnivou sokyní je mykénská princezna Elettra. Extrémní citové stavy svých hrdinů vystihuje Mozart se strhující hudební silou. Mozart spolu se svým libretistou Giovannim Battistou Varescem ukončili antický příběh šťastně: Idomeneův starý řád ustoupil vládě lásky a rozumu, na trůn usedne Idamante s Ilií.

Idomeneo, poprvé uvedený 29. 1. 1781 v Mnichově, se stal Mozartovým prvním skutečným operním mistrovským dílem. V Praze opera poprvé zazněla ve Stavovském divadle v říjnu 1887. Současnou inscenaci nastudují německý dirigent Konrad Junghänel, jenž s Operou Národního divadla a Státní operou spolupracuje poprvé, a španělský režisér Calixto Bieito, který do Prahy přijíždí již poněkolikáté (Plameny, Káťa Kabanová).