Kouzelný cirkus

O inscenaci

Poetické vyprávění o marné pouti za nedosažitelným ztělesňují postavy klaunů, podněcované kouzelníkem – Svůdcem a vidinou krásné Venuše, která na sebe bere podobu pozemských žen… Duchovním otcem představení byl režisér Evald Schorm a spolu s ním dlouholetý šéf Laterny magiky a světoznámý divadelní architekt Josef Svoboda, který svou fantazii na scéně Laterny magiky uplatňoval do konce života.

• Kouzlný cirkus měl premiéru 15. dubna 1977 a Laterna magika se s ním rozloučila 28. září 2022.
• Ke 45. výročí inscenace Kouzelný cirkus vznikla velká výstava a její internetová mutace, kterou najdete na našich stránkách. Obsahuje mnoho informací o vzniku a kontextu inscenace, o principech Laterny magiky i bohaté fotogalerie z představení i zákulisí. 

Na představení se podílel např. Jan Švankmajer jako režisér a scénárista, Jiří Srnec, zakladatel českého černého divadla, kameraman Emil Sirotek, choreografové Karel Vrtiška, Vlastimil Jílek, který byl ve své době českou baletní hvězdou, Jiří Hrabal z Československého souboru písní a tanců, Josef Koníček (také choreograf televizních pořadů a filmů) a František Pokorný. Známé je i jméno výtvarníka a ilustrátora Zdenka Seydla, který spolupracoval s mnoha divadelními scénami. Představení má nádech českého poetismu, a to nejen díky stylizaci postav do cirkusového prostředí. Divák si z něj odnese humorný zážitek i hloubku porozumění lidské duši. Dodnes se na jevišti celkem vystřídalo 25 Smutných a 22 Veselých klaunů, 25 Svůdců a 33 Venuší.

Vhodné i pro děti od 7 let.

Na podzim roku 2015 se Laterna magika vydala s Kouzelným cirkusem na turné do Řecka, kde hrála v Athénách a v Thessaloniki. I tam se inscenace setkala s pozitivními ohlasy: „V případě podobných okouzlujících podívaných se každému kritikovi tají dech a zůstává bezradný – na CO má zaměřit svou kritiku a CO má komentovat? To jediné, co mu zbývá, je buď popsat to, co viděl, nebo se pokusit odmytizovat (viz: dešifrovat) to, co se odehrává na jevišti. A tak k první epizodě můžeme říci následující: celé jeviště je pokryto obrovským podlouhlým bílým plátnem v půlkruhovém tvaru. Na něm jsou během celého představení promítány překrásné filmové záběry, zatímco ve středu tohoto půlkruhu 12 herců-tanečníků, protagonistů představení, provádí obtížné divadelní a taneční figury, které jsou bezprostředně propojeny s tím, co vidíme na panoramatickém plátně. To znamená, že to, co se jako divadlo a tanec odehrává na jevišti, souvisí významově a dramaturgicky s paralelní filmovou velkolepou podívanou!“ (Stamatis Gargalianos, Theatro.gr, 2015; překlad Berlitz Praha - Vzdělávací a jazykové centrum)