Naši furianti

O inscenaci

V Honicích se odehrává volba ponocného, osoby, která zaručuje bezpečí vesnice. Obecní zastupitelé ovšem nemají vůbec jednoduchý úkol, proti sobě stojí dva silní kandidáti, vysloužilý voják Valentin Bláha a krejčí František Fiala. Starosta Filip Dubský i první rada Jakub Bušek navíc tvrdě trvají na svém a nechtějí za žádných okolností druhému ustoupit, celou situaci ještě zamotá anonymní výhružný paličský list. Nejen mezi příslušníky „vejboru“ se nám tak rozkrývá celá paleta lidské typologie – „ti důležití“, jejich manželky, pamětníci starých časů, mladí milenci, vyvrhelové, paličatí zabedněnci, tvrdošíjní pravdaři i nadšení důvěřivci. Všichni žijí své malé životy, velké sny, touží, bojují, hádají se a nad jejich střechami se přitom vznáší hrozba červeného kohouta… Ano, Naši furianti stále zůstávají velkou českou hrou, hrou o nás samotných napříč generacemi a věky, hrou, ve které se boj o místo ponocného stává obrovským zápasem o pravdu a o čest.

V roce 1887 nazval Ladislav Stroupežnický (1850–1892) – zarputilý ctižádostivý dramaturg, neklidný básnický duch a především vynikající pozorovatel koloritu české vesnice – své dílo „komedií ze současnosti“. Premiéra proběhla tehdy vskutku bouřlivě, vyvolala mnoho sporů, dráždila nekompromisním pohledem, ale ohromovala také silou a pravdivostí, se kterou na jeviště poprvé vstoupil skutečný, neidealizovaný život českého venkova. Stroupežnického text si získal nesmrtelnost a furiantství se stalo jedním ze symbolů naší národní identity. Na jevišti Národního divadla mají Naši furianti dlouhou inscenační tradici, včetně legendární inscenace Miroslava Macháčka z roku 1979, nebo zatím posledního nastudování J. A. Pitínského (2004). Po více než sto pětatřiceti letech od vzniku hry se režie zhostí Martin Františák, jehož kontinuální práce s rurálními tématy dokazuje jeho pozici silného tvůrce poetických folklorních obrazů i satirického kritika reality české vesnice.

Fotograf inscenace: Martin Špelda

Vhodné pro publikum od 12 let.