Anketa: Jakou má svědomí podobu? 

Paní, něco kolem šedesátky, má černé večerní šaty a na hlavě klobouk. Vlasy spuštěné na ramena. Sedí u nás v Anenském areálu na gauči v prvním patře a zpod klobouku sleduje lidi procházející kolem. Všichni si myslí, že čeká na někoho z hudebního archivu, takže ji každý jenom potichu pozdraví a jde dál. 

Mělo by podobu malého dítěte. Upřímného, čistého, nezkaženého okolním světem. Neschopného skrývat lži a zlobu. Dítěte vyjadřujícího všechny své emoce tak, jak je samo cítí. Podobu dítěte plného bezprostřednosti a čisté lásky. 

Svědomí můžeme chápat dvěma způsoby – dobré a špatné. Asi se ptáte na podobu špatného svědomí. Špatné svědomí je vlastně nepříjemný pocit studu, který člověk nechce prožít. Pocit, kterého se chce zbavit, ale nejde to. Fyzicky bych ho připodobnil k zamčené truhle, ke které nemáme klíč. Málokomu se pak v životě k této, někdy tajné, truhle klíč podaří nalézt. 

Jako bájný, mytický drak, který násobí charakterové rysy a sílu svého druha, jezdce na drakovi. Dračí duše buď září jako slunce při západu, nebo čpí jako síra zneuctěnou slávou.

Svědomí je naše druhé Já, je nám stále v patách, je naším stínem, před kterým nikam neutečeme! Je naším otiskem, má naši podobu a stále nás pozoruje, občas na nás civí v zrcadle. 

O svědomí asi každý občas přemýšlí. Minimálně o tom svém. Nebo o svědomí postavy, kterou tančí. Mám za sebou například Myrthu v Giselle, Carmen, lady Macbeth, Zlou sestru a Macechu v Popelce. Ty všechny by o svědomí mohly mluvit. Nebo nyní Kapuletová v Romeovi a Julii... Každá z těch postav možná svědomí vnímá jinak. Některé z mých postav svědomí vůbec neznaly. Svědomí je dobré, čisté, ale i špatné, provinilé…, které vás mučí a pronásleduje, tak jako u lady Macbeth, která se nakonec zbláznila. Naopak Myrtha byla bezcitná a myslím, že ta ani žádné svědomí neměla. Pro mne je svědomí něco neuchopitelného, abstraktního a dá se přenést do mnoha podob a ztvárnit různými způsoby… Je těžké si ho představit. 

Myslím, že kdyby mělo moje svědomí fyzickou podobu, tak by vypadalo jako já, akorát by bylo lepším člověkem. 

Vypadalo by jako obraz Doriana Graye. Vypadalo by jako zrcadlo. Nebo by vypadalo prostě jako slizka ze seriálu Červený trpaslík. 

Svědomí, či spíše vědomí, si představuji jako otevřené oko, které sleduje daný moment, co jsme dokázali, co jsme se naučili… To oko nikdy nespí. Vidí samo sebe i svět okolo. A tudíž dokáže vnímat to, kým je: „Jsem to já.“ Vnímá prostor, kde se nachází: „Jsem na scéně.“ Co v dané chvíli dělá: „Vyprávím příběh a chci sdílet určitý pocit.“ Vnímá ty, kdo nás obklopují: „Lidé kolem, kolegové tanečníci.“ Právě díky těmto jednotlivým elementům dokážeme lépe interpretovat pravdu. Svědomí nevnímám jako ústa, která k nám hovoří. Svědomí není upovídané, a proto také nelže. Právě poznatky našeho vědomí v nás aktivují svědomí. A občas se může stát, že se svědomí někde zapomene a na chvilku přestane vnímat, třeba když oko našeho vědomí mrkne… ale to není podstatné! Skutečný problém je to, když si někteří lidé neuvědomují, že by měli nosit brýle… 

Přece vám nebudu vyzrazovat, jak vypadám. Mám tolik podob, kolik je na světě lidí. Ale ani u nich nevypadám vždycky stejně. Měním se, rostu nebo téměř zanikám. Jak už tady připomněla jedna dáma, když se zmínila o obrazu Doriana Graye. Uznávám, bylo by dobré být skutečným obrazem člověka, který by si páchal své nesvědomitosti, omyly a dokonce hříchy proti všem etikám. Být jeho zrcadlem. Ale kdyby si lidé pohlédli do vlastní poničené tváře, mluvili by ještě sami se sebou? Možná by se zhrozil i ten, co si myslí, že má svědomí jako padlý sníh. Nebo naopak – někdo se trápí způsobenou maličkostí a zapomíná, co dobrého vlastně vykonal, a na obraze by byl hezčí než ve skutečnosti. Znám takové. Ale je dobře, že to lidé nevidí. Nikdo nemá objektivní názor, ani na lidi kolem sebe, ani sám na sebe. Proto je dobré mít nějakého boha. Ten to může posoudit. Ale ten zase zná všechny okolnosti, i tu nejmenší pohnutku a okolnost, tak by asi zcela objektivní také nebyl. Tak si mě raději nijak nepředstavujte. Zbláznili byste se. Nebo byste se trefili, a zbláznilo bych se já.
Svědomí.