Cesta kolem světa za 45 let

Nizozemí 1979

„Pražské kouzelné divadlo Laterna magika je konečně v Eindhovenu. Jeho pověst ho už dávno předešla. Právem? Neprávem? Právem, představení pohádky Kouzelný cirkus v provedení tohoto divadla je zkušenost, která bere dech; něco, co jen málokdy lze zažít. Laterna magika pracuje se směsí forem: film, pantomima, tanec a černé divadlo, a staví tak kouzelný svět, v němž je všechno možné. Prostřednictvím asociativních obrazů je vyprávěn bizarní, neskutečně pohádkový příběh dvou klaunů hledajících – lépe řečeno lovících – krásu – Venuši. Jejich život je však příliš krátký na to, aby dostihli tuto krásu a vlastnili ji. (…) Vyprávěný příběh je tak opravdový, že to častokrát až bere dech. Dokonce i pro ty, kdo nemají rádi divadlo, se toto představení stává absolutně poutavým. Rozpaky před divadlem odlišného druhu také brzy pominou.“

(Jasques Besancon: Pověst Laterny magiky je oprávněná, Eindhoven Dagblad 23. 10. 1979)

„Příběh může být jednoduchý, ale divadelní zpracování v žádném případě. Sugestivní síla promítaného filmu s herci před plátnem je enormní. Tak můžeme obdivovat nádhernou cestu na žebříku. Dva klauni, přesto že stojí na žebříku na místě, jako by velkou rychlostí uháněli filmovou krajinou. Synchronizace vstupu a výstupu herců do a z filmového plátna je perfektní. Je překvapující vidět, jak filmové plátno může sloužit také jako vytahovaný cirkusový stan. Projekcí se hraje i hra s rozměry. Jednou jsou herci miniaturkami, podruhé obry.“

(Pieter Vrijmann: Perfekce z Prahy, nezdrojováno)

Zájezd do USA 1979, kde se inscenace uváděla pod názvem „Coquelico“

„Nejprve vás chci ujistit, že představení je brilantní, fascinující a nespoutané. (…) Filmy, které jsou dílem Evalda Schorma, jsou krásné – některé sekvence z Vysokých Tater jsou fantastické (…) To, co je totiž důležité, jsou vlny, vejce, cirkusoví koně, bouře a vulkány, muži potácející se po točité cestě, boticelliovská Venuše, která vystupuje z podivného moře, cesty strašidelnými lesy a louky pokryté květinami. J. Svoboda za asistence populárního černého divadla které na jevišti dělá divy a kouzla, vytvořil zázračné divadelní představení. Byl jsem jím okouzlen. Přesto bych rád viděl využití té techniky poněkud lépe. Jen si představte využití Laterny magiky v Macbethovi nebo ve Wagnerově opeře Prsten Nibelungův! Laterna magika by se neměla zaměřovat jen na pohádky – je to škoda, i když jde o pohádky pro děti každého věku.“

(Clive Barnes: 22 schodů ke kouzelnému „Coquelico“, New York Post – 23. 2. 1979)

A abychom nebyli stále jen pozitivní:

„V cirkuse „zloduch“ s knírem nutí lvy na plátně skákat sem a tam zrovna tak, jako to dělají režiséři TV, kteří při nedělním přenosu fotbalového zápasu vracejí záběr v okamžiku, kdy je fotbal nudný. (…) Ale za chvíli se roztomilosti nasytíme, protože chybí ústřední myšlenka. Chybí dramatická situace, chybí vtip, nenajdeme nic podstatného, co by nás nadchlo. Takže to, co zbývá, je několik vizuálních triků. To mne přestalo zajímat a odešel jsem po první pětačtyřicetiminutové části. (…) Domnívám se, že Coquelico“ je mistaco. (hříčka se slovem mistake).

(Steward Klein – New TV, 5. kanál 21. 2. 1979)

„V Praze se show jmenuje ‚Kouzelný cirkus‘, v New Yorku ‚Coquelico‘. Totéž slovo s -t- na konci znamená ve francouzštině mák, a ve hře také skutečně je záhadný mák. Jelikož se producent z New Yorku jmenuje Coquelin, vzniká podezření z jisté spojitosti. Dotyčný ovšem tohle podezření jasně popřel. Všechna představení Laterny magiky jsou založena na spojení mima a filmu. V tomto představení je jeviště obklopeno visícím plátnem, na které se pomocí tří projektorů promítá panoramatický film režiséra Evalda. Tytéž postavy, které vystupují ve filmu, se najednou objeví na jevišti – vlastně nejsou vždy titíž herci, což může občas diváky přivést do rozpaků. Navíc je v této produkci použito techniky černého divadla, kdy se používá černého světla k zahalení černě oděných manipulátorů s rekvizitami. (…) Filmy jsou bez chyby a koordinace jeviště, plátna a bezmyšlenkovitě eklektické, na magnetofon nahrané zvukové koláže O. F. Korteho, je zcela v pořádku.

V programu se Josef Svoboda vyznává z toho, že dramaturgie produkce Laterny magiky je pozadu za jejím technickým rozvojem. A to je nesporně problém ‚Coquelica‘. Zápletka je celkem otřelý příběh, ve kterém dva klauni za podpory Ďábla ve vlající kápi pronásledují jakousi krásnou Venuši. To ale není příliš důležité, zápletka je vlastně jen záminkou k předvedení řady cirkusově-vaudevillových obratných kousků a několik záběrů Československa. Dospělému se celé představení bude jistě zdát značně provinční.

Přesto – v druhé půli – po krátké přestávce – přijde sekvence, ve které uvidíme groteskní české venkovské masky, kroje, kolotoče a staré, chraplavé flašinety – to všechno je nádherně surrealistické. Perfektnost této jedné scény nestačí ovšem k tomu, aby stálo za to navštívit představení ‚Coquelico‘. Ale dává naději, že z těchto experimentů může jednoho dne vzejít něco pozoruhodného, jestliže se ovšem tyto experimenty nespokojí se snadno dosažitelným uznáním nevzdělanců.“

(John Rockwell: České „Coquelico“, New York Times – 22. 2. 1979)

„Je to pohádka pro dospělé na hranici mezi snem a skutečností. Tato pohádka je realizována pomocí filmu a divadla, tedy prostředky, které proslavily pražské divadlo Laterna magika po celém světě. (…) Tři synchronizované filmy předvádějí úchvatný cestopis po Československu, směsici reality a fantazie. Ve filmu se objevují titíž herci jako na jevišti. (…) Občas se stane, že touha ukázat všechny technické možnosti rozptyluje spíše pozornost, než obohacuje příběh. Lvi skáčí sem a tam, plameny jako by obklopovaly cirkusový stan a magicky mizely. Přes tuto tendenci k samoúčelnosti je celkový efekt skutečně působivý, někdy překrásný a hra imaginace je velice tvůrčí. (…) ‚Coquelico‘ je rozhodně představení pro všechny generace a já osobně bych jej rád viděl v každém věku.

(Casper Citron – WNYC TV / WXQR – 22. 9. 1979)

„(…) nové divadlo a výtečné představení obohatily Broadway minulý večer. Kouzelný cirkus je půvabná a originální podívaná. Je to jedno z mála představení v New Yorku, na němž se může bavit najednou celá rodina (…)“

(Emory Lewis, Bergen Record, 24. 2. 1979)

Německo 1986

„Přišla veliká vlna, strhla diváka s sebou a rozechvěla ho cestou bizarním světem. Divadlo Laterna magika nabídlo v úterý večer v Halle Münsterland fantastickou cestu cirkusem života, ze které byl po přibližně hodině půl divák opět jemně postaven na pevnou půdu skutečnosti. Co se v inscenaci Kouzelný cirkus, s níž se Laterna magika po šestnácti letech vrátila na německé jeviště, vlastně nabízí, jde těžko popsat slovy, to musí člověk vidět. (…) V centru představení se nachází optický výraz, dialog mezi plátnem a jevištěm. Všichni čtyři hlavní představitelé procházejí stále z filmu na scénu a naopak, jsou chvíli skuteční, chvíli jen ‚zdáním‘. Hudba, zvukové efekty, pantomima, světla – všechny prvky jsou na sekundu přesně propočítané.“

(Ulrike Thomas: Reise durch des Zirkus des Lebens / Cesta cirkusem života, 3. 4. 1986 Westfaler Nachrichten)

Tel Aviv 1989

„Vše, co bylo o tomto divadle napsáno v propagačních materiálech předtím, než přijelo do Izraele, bylo více než pravda. (…) Jsou tu tři velká promítací plátna, na kterých jsou filmy promítány se vzrušující a dokonalou synchronizací, propojeny s výjimečnou hudbou, choreografií bohatou na imaginaci a hereckou akci – a to vše bez jediného slova. Lidé vcházejí a vycházejí z plátna a tento bohatý svět iluzí je ohromující a báječný. Tahle zkušenost nejde popsat slovy. Musíte ji jednoduše vidět a slyšet. Vašim smyslům je těžko k uvěření, že takové divadlo vůbec existuje.

Je to divadlo, které úžasným způsobem využívá technologie, ale ne pro technologie samotné. Je to východní Evropa, která ukazuje západnímu světu, že je mistrem technologie iluzí, a to vše aniž by se ztratila základní nevinnost dětství a cirkusového života. Svět poezie, který promlouvá ke každému dítěti uvnitř dospělého člověka a který si jistě užije každé dítě.“

(Michael Handlezletz: Last Night in the Theater – Wonderful Magic, nezdrojováno)

„Je to prvotřídní zábava, stejně vynikající jako sofistikovaná. (…) Festival etnického umění a folklóru. (…) Nazývají je ‚komedií‘, ale celý kus je příliš vzácný na to, aby byl k smíchu (…) Celé představení, ať už jsou to mimující klauni nebo klasičtí tanečníci, je perfektní, stejně jako kostýmy a světla. Lehkost, zábavnost a představivost jsou klíčovými složkami, ale přitom jsou tu epizody, které zanechávají diváka v zamyšlení.“

(Naomi Doudai: Shake and Shiver; neznámý tisk 18. 3. 1989)

Řecko 2015

„V případě podobných okouzlujících podívaných se každému kritikovi tají dech a zůstává bezradný – na CO má zaměřit svou kritiku a CO má komentovat? To jediné, co mu zbývá, je buď popsat to, co viděl, nebo se pokusit odmytizovat to, co se odehrává na jevišti. A tak k první epizodě můžeme říci následující: celé jeviště je pokryto obrovským podlouhlým bílým plátnem v půlkruhovém tvaru. Na něm jsou během celého představení promítány překrásné filmové záběry, zatímco ve středu tohoto půlkruhu 12 herců-tanečníků provádí obtížné divadelní a taneční figury, které jsou bezprostředně propojeny s tím, co vidíme na panoramatickém plátně. To znamená, že to, co se jako divadlo a tanec odehrává na jevišti, souvisí významově a dramaturgicky s paralelní filmovou velkolepou podívanou!“

(Stamatis Gargalianos, Theatro.gr)

Pozn.: Texty z archivu ND, většina úryvků byla vybrána a přeložena v době vzniku a jsou součástí dokumentace inscenace, originály nejsou zachovány.

Cesty Kouzelného cirkusu kolem světa

1978: Bratislava, Ostrava
1979: Košice, Eidhoven (Nizozemí), New York (USA)
1980: Prešov, Brusel (Belgie)
1981: Moskva (SSSR)
1982: Řím, Torino (Itálie)
1983: Montreal (Kanada)
1984: Paříž (Francie)
1985: Sofie (Bulharsko)
1986: Mnichov, Münster (Německo)
1987: Stuttgart, Fürth (Německo)
1988: Ludwigshafen (Německo), Krems, Baden bei Wien (Rakousko)
1989: Tel Aviv, Haifa, Jerusalem (Izrael), Düsseldorf, Marburg (Německo)
1990: Hannover, Bielefeld (D), Madrid (Španělsko), Cagliari (Itálie)
1993: Hannover, Recklinghausen (Německo)
1994: Santander (Španělsko), Castrop-Rauxel, Krefeld, Siegen, Hamburg, Gütersloh (Německo)
1996: Kodaň (Dánsko), Stockholm, Malmö (Švédsko), Hamburg (Německo)
1998: Kiel, Hamburg (Německo), St. Pölten (Rakousko), Tel Aviv (Izrael)
2001: Madrid (Španělsko), Aschaffenburg (Německo)
2004: Drážďany (Německo), Ankara (Turecko)
2006: Tel Aviv, Haifa (Izrael)
2015: Athény, Thessaloniki
2017: Brno

Kouzlo stěhování

Malý dovětek věnujeme na našich stránkách jednomu dodatečnému tématu: chceme se s vámi podělit o rarity z našeho archivu. Kouzelný cirkus procestoval pěkný kus světa, a v některých případech se dochovaly i plány přenesení technického vybavení inscenace. Můžeme si tak porovnat změny, které je potřeba při provádění inscenace v zahraničí podniknout, a především předem naplánovat.

Když se jede na zájezd, nesbalí se samozřejmě rovnou celá inscenace naslepo, zvlášť když je tak náročná na stavbu a kalibraci projekcí. A to platí nejen pro Kouzelný cirkus – výška auditoria (elevace) a jeho hloubka mohou vytvořit pro promítání takový úhel, že inscenaci v některém prostoru jednoduše není možné odehrát. Nestačí většinou jen prohlédnout si plány divadla, do kterého se jede na zájezd, ale jako první vyráží na místo technický tým divadla na tzv. obhlídku. V Laterně magice se někdy šlo tak daleko, že se pro hostování pořídil i nový plán umístění scénografie a promítací kabiny, který odpovídá dispozicím daného divadla.

V našem archivu se různé plány tohoto druhu zachovaly: pořizoval je architekt Miloslav Heřmánek, který byl dlouholetým šéfem jevištní techniky a měl samozřejmě na starosti i zájezdy. Stejně tak bylo potřeba zanést nové dispozice, když se inscenace stěhovala do Paláce kultury a samozřejmě na Novou scénu ND. Nezapomeňme, že všechny výkresy byly rýsovány ručně, a musely být naprosto přesné, protože když máte v ruce pauzovací papír a tužku nebo pero, nemůžete použít tlačítko delete. V jedné ze složek najdeme i rozkreslené rekvizity s jejich přesnými velikostmi, kompletní seznam. 

A zajímavou raritou je kolorovaná série velkoformátových plánů k hostování, které se neuskutečnilo a dnes už nevíme, kde se mělo konat. Kouzelný cirkus je tu totiž situován do skutečného cirkusového šapitó, a to vyrůstá v historické městské zástavbě. Avšak jediné hostování, které se uskutečnilo v reálném stanu, bylo v roce 1994 v Gütersloh. Plány tedy zařadit nedokážeme, ale pečlivou ruku inženýra Heřmánka obdivovat můžeme, originály mají rozměry cca A2:

• ZPĚT NA VÝPIS KAPITOL