Ivan Wernisch na scénu

Komorní inscenace o velikánovi české literatury.

Poslední letošní činoherní premiérou bude Wernisch. Dílo básníka, překladatele, editora, novináře, pábitele, mystifikátora, solitéra, poutníka a snivce Ivana Wernische optikou jeho přítele, režiséra Jana Nebeského. Wernischovy zdánlivě přístupné, přitom však nepolapitelné a rafinované verše, jeho poezie světská i duchovní, slova s maskou hospodsky zemité posměšnosti i tesklivá vyznání nejistotě a touze, přímá oslava slova a rytmu, nové nárazy významů, jiskry zrodu a zániku světů. Verše milované, básně zapadlé, texty neznámé i dílo zcela nové, napsané přímo pro tuto inscenaci. A především sen a slovo, které se zhmotní v magickém rituálu jménem Divadlo, jako oslava jednoho z nejvýznamnějších žijících českých básníků.

Chodil jsem mezi stromy
A hlasy z nápovědních budek mě zavedly až k ohni
Zmateně pobíhající herci se v dýmu srážejí s hasiči
Pulzujícími hadicemi je město spojeno s mořem
Za oknem kavárny sedí hosté
Sledují každý můj pohyb
S rachotem trámů, s vřískotem třísek
Se propadla střecha
Převrácený člun se potápí
Držím se trosek a vlny mne vyhazují na pláž
Vychází slunce
Z provaziště padají střepy
Sedím na židli uprostřed prázdné, prostorné místnosti
Kolem domu holé svahy
Temné vrásně, dlouhé zářezy na povlovných stráních
O bíle omítnutou zeď se opírá žebřík.