Jak jsem chytil rybu

„A vy jste kdo?“ ptával se prý s oblibou Václav Klaus novinářů, kteří mu pokládali otázku. Pro ty, kdo naopak nevědí, kdo je Václav Klaus a proč se ho někdo na něco ptal, tak proto, že býval prezidentem a předsedou vlády. Historická událost, tedy sama položená otázka, je dnes už historkou, zprávou o tehdejším ději, přesto si udržuje značnou moc. Slovo zaseté do cizí hlavy umí bleskově vykvést v obraz. Zkuste si nepředstavit řekněme nadživotní jezdeckou sochu nočního vlka na jednorožci s dildem místo palcátu, no schválně. Hm, chtěl jsem vám původně vyprávět, jak jsem o víkendu chytil docela pěkného kapříka, ale teď se to koukám nehodí.

Příběh zvládne obrazy v hlavě rozpohybovat do filmu. Hodně dobrý příběh dokonce umožní příjemci prožít situaci, které se neúčastnil, a učinit ji součástí jeho rádoby žité zkušenosti. Lidské vnímání tak získává nové kostičky lega, které pak mozek pohříchu používá k tomu, aby jimi dostavoval realitu tam, kde by sama o sobě nedávala mnoho smyslu. Pro spoustu lidí je nakonec snadné uvěřit, že libovolné ministerstvo pomáhá osnovat obrovské mezinárodní spiknutí s Georgem Sorosem. Je to mnohem snazší, než je pro úředníka téže instituce opatřit si, řekněme, pásku do psacího stroje. Spiknutí je totiž veliký příběh, který dává na první pohled smysl, což je ovšem štěstí, které na ministerstvu jen tak někdo nezažije. Nebojte, k tomu velkému kaprovi, co jsem ho chytil o víkendu, se dostaneme.

Moci příběhů jsou si vědomi nejen profesionálové hollywoodské továrny na sny, ale taky továren a farem mnohem temnějších. Táž okupace je najednou bratrská pomoc, pak zase okupace a pak opäť bratská pomoc. Říká se, že ve válce múzy mlčí. Ať už je to válka konvenční či jen kulturní, nevěřte tomu. Tolik básnických licencí při vyprávění jednoho příběhu, to se za časů míru nevidí. Jak praví legendární hláška z bitvy sportovní: „Adaptujte příběhy, Česká republika vyhrála zimní olympijské hry v ledním hokeji!“

Tak tedy, ať má pan profesor radost: Kdo teda jsem? Jsem příběh, který vyprávím sám sobě, sám o sobě. Příběh, jehož části se znovu a znovu vyvolávají z chatrné paměti, interpretují se a zapisují zpátky. Jsem například vynikající rybář. Už jsem vám vyprávěl, jak jsem o dovolené chytil tu gigantickou štiku? Tak příště.