Na zdar Národního: O hledání kompromisu na pozadí historie

Bylo brzké odpoledne, když na nás dýchla vůně sametu z hladkých koberců, jakmile jsme vešli do dveří. Celá 7. A vstoupila do Národního divadla plna očekávání, jaký program ji čeká. Hned u vstupu nás přivítali lektoři Eva Vrbová a Lukáš Jeníček, ukázali směr, kterým jít, a rozdali papírky různých barev. Podle těchto barev jsme se rozdělili do několika skupin a všimli si, že každý má na papírku nějaký nápis, zdánlivě nesouvisející s ostatními. Tyto nápisy však vůbec nebyly náhodné a když jsme se v týmech poradili, vyšlo najevo, že všechny souvisejí s nějakou profesí spojenou s divadlem. Stačilo jen pojmenovat, kterou profesi představuje který tým, a záhada s papírky byla vyřešena.

Tím však divadelní dobrodružství zdaleka nekončilo. Po krátké debatě o tom, co která funkce v divadle zastává, jsme se všichni přesunuli nahoru do vyšších pater. Zde jsme si zpoza zavřených dveří vyslechli ostrou hádku o to, jaká hra by se v Národním divadle měla hrát dále. Bylo hned jasné, že se herečka, dramaturg, ředitel, režisér a výtvarník shodnou nejvíc na tom, že se neshodnou, a domlouvání skončilo fiaskem. Naštěstí tu byla 7. A, připravená situaci zachránit! Po skupinkách jsme se vydali po celém divadle pátrat po kufrech, v nichž jsme nalezli indicie o tom, jakou osobnost jsme měli jako tým představovat. Získat potřebné informace o našich postavách nám pomohly například poznámky vepsané ve scénářích, části kostýmů nebo rekvizity, z nichž bylo možné vyvodit spoustu doplňujících informací; třeba zrcátko jednoznačně napovědělo, že jeho majitelka je herečka, která se zajímá a stará o svůj vzhled. Na to všechno však bylo jen 15 minut, takže nebyl čas otálet.

Každý zjistil něco a v následující části programu jsme si měli v rychlosti vyměňovat informace formou speed datingu – u stolečku se sešli dva členové jednoho týmu, aby si navzájem řekli vše, co by se mohlo hodit. A to všechno za dvě minuty, po jejichž uplynutí se dvojice prostřídaly. Když utichlo hučení překřikujících se hlasů, vrátili jsme se ke kufrům, abychom vybrali hru, kterou by naše postava chtěla v divadle uvést. Diskuze byly plamenné a nabité emocemi. Každý se měl slovy bít za svůj návrh, aby prosadil svůj názor stůj co stůj. 7. A se toho pustila s vervou, div se divadlo nezbořilo.

A nakonec jsme se přesunuli nahoru do podkroví, kde jsme měli napodobit výměnu názorů na dramaturgické poradě, kterou jsme slyšeli na začátku. Tentokrát ovšem měla debata, jíž se za každý tým účastnil jeden člověk, dospět ke shodě. Skupinka vyvolených sehrála zábavnou scénku založenou na improvizaci, při níž se každá postava snažila ostatním vnutit své návrhy. Zástupcům nechyběl smysl pro humor, takže se úkolu zhostili opravdu svědomitě, vžili se do rolí, a tak stěny divadla prozvučil smích všech ostatních, kteří výstup sledovali. Neobešlo se to bez úplatků a dohoda ani tak nebyla snadná, ale nakonec v demokratickém hlasování vyhrály hry Romeo a Julie a Strakonický dudák.

Na závěr jsme se ještě směli podívat i na terasu českého klenotu. Celá třída odcházela ze dveří Národního divadla s nezapomenutelným zážitkem a s jistotou toho, že se do divadla brzy znovu vrátí.

Text: Kai Ott a Hana Kabourková 
Foto: Aneta Geržová
Gymnázium Dr. Karla Polesného, Znojmo