Nové talenty v operním souboru

První sopranistkou, která rozšíří soubor Opery Národního divadla a Státní opery, bude pěvkyně slovenského původu Tamara Morozová. Mezi její dosavadní největší úspěchy patří bezesporu účast ve finále prestižní mezinárodní wagnerovské soutěže Lauritze Melchiora v dánském Aalborgu. V Národním divadle se poprvé představila v roce 2022, kdy na scéně Státní opery ztvárnila dvojroli Markétky a Stínu v inscenaci opery Plameny Erwina Schulhoffa v rámci projektu Musica non grata. Připomeňme, že tato produkce byla v roce 2022 nominována na prestižní International Opera Award v kategorii „Rediscovery Work“. Do svého angažmá vstoupí symbolicky 1. ledna 2025 Krasavou v Libuši a v květnu ji čeká krásný a náročný wagnerovský debut v roli Senty v Bludném Holanďanovi v režii Oleho Anderse Tandberga.

Jaké bylo mé první setkání s Národním divadlem?

Jako studentka gymnázia, když jsem brigádničila jako uvaděčka ve Státní opeře! Můj vztah k hudebnímu divadlu se tehdy teprve utvářel a tohle pro mě bylo ohromně formativní období. Přesně si pamatuji, kdy jsem si uvědomila, že se MUSÍM stát zpěvačkou. Bylo to poté, co jsem poprvé slyšela celou tetralogii Prsten Nibelungův pod taktovkou Johna Fioreho.

Proč jsem řekla ano?

V první řadě je to pro mě ohromná čest a vyjádření důvěry, které se budu snažit dostát ze všech sil. Jsem ohromně vděčná za příležitosti a úkoly, které jsem dosud v Národním divadle dostala a které mi umožnily umělecky růst. Hlasy inklinující k dramatickému oboru potřebují nejen delikátní výběr repertoáru a čas se rozvíjet, ale i výzvy a já cítím, že se mi zde obojího dostává a jsem v dobrých rukou.

Jaký bude můj vklad do operního souboru Národního divadla?

Doufám, že jako každý umělec přinesu i já něco jedinečného. Hlas je zrcadlem zpěvákovy osobnosti a energie a v ansámblu dokáže přispět k vytvoření dynamického, byť někdy možná třaskavého, ale vždy inspirativního celku. Jsem ráda, že si v Národním divadle mohu zazpívat repertoár, ke kterému mám nejblíž: českou a německou operu přelomu 19. a 20. století. A také komorní píseň, které se s velkou láskou věnuji a snažím se o její propagaci. Jsem velmi ráda, že jsem se už dvakrát mohla představit na jevišti Stavovského divadla v rámci písňových matiné, které připravují Zdeněk Klauda a Beno Blachut, a moc se těším na další pokračování.

Cesta Jekatěriny Krovatěvy na jeviště Národního divadla, Státní opery a Stavovského divadla vede z daleké Sibiře přes konzervatoř v Moskvě až po Royal Welsh College of Music & Drama v Cardiffu a Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, kde aktuálně studuje v posledním ročníku magisterského studia. Na scénách Národního divadla se poprvé představila v roce 2023 v roli První žínky ve Dvořákově opeře Rusalka. Ještě v této sezoně ji čeká výzva v podobě Sofie v obnoveném nastudování Massenetova Werthera. V příští sezoně se pak na ni můžete těšit ve třech krásných a velmi náročných rolích, které ovšem ještě nebudeme prozrazovat!

Jaké bylo mé první setkání s Národním divadlem?

Krásná zkušenost První žínky v neskutečné inscenaci Rusalky Zdeňka Trošky. A jako divák? Janáčkova Její pastorkyňa v režii Jiřího Nekvasila. Potají jsem hladila stěny Národního divadla a prosila je, aby mě tohle divadlo přijalo, zaplavena pocitem velkoleposti, nádhery a tím, že tady se dějí TY velké věci, že tady žije divadlo.

Proč jsem řekla ano?

Angažmá v Národním divadle vnímám především jako obrovskou profesní zkušenost, možnost pracovat s lidmi, kteří opernímu divadlu opravdu rozumí, ať již z řad kolegů nebo režisérů a dirigentů. Mohu zde také nastudovat portfolio rolí a rovnou si je ‚osahat‘ i v praxi. Zkrátka je to příležitost profesně růst. To zaprvé. A za druhé mi dává pocit jistoty a bezpečí. Stávám se součástí jedné velké umělecké rodiny, která mě přijímá do své náruče. Rodiny přátel, kterým absolutně důvěřuji, protože sami pracují na úspěchu Národního divadla. Ohromně se těším!

Jaký bude můj vklad do operního souboru Národního divadla?

Doufám, že do něj v mé osobě přichází osobnost s novým, zajímavým pohledem na hudební divadlo, která nabízí jak pěveckou, tak hereckou kvalitu. Zpěvačka, která své role prožívá a věří jim. Čerstvá energie, svěžest a radost z tvoření. Protože zpěv je o radosti!

Barbora se narodila do muzikantské rodiny, nestala se ale trumpetistkou jako většina jejích mužských příbuzných, ale vydala se cestou své prababičky, která vystudovala a poté vyučovala klasický zpěv. „Táta má kapelu, takže když jsem byla malá, dali mi vždycky židličku a zpívala jsem s nimi všechny ty slavné ‚songy‘: Tři oříšky pro Popelku a tak. Akorát jsem si je vždycky, nevím proč, ‚házela‘ o oktávu výš,“ vzpomíná Barbora. Její cesta na operní jeviště vedla přes Dětskou operu Praha, Pražskou konzervatoř a Akademii múzických umění v Praze. Na prknech Národního divadla jste ji mohli vidět například v náročné roli Daisy Parker v operetě Ples v hotelu Savoy Paula Abrahama a v několika mozartovských inscenacích. Jejím prvním a dodejme, že velmi náročným úkolem v novém angažmá bude role Cordelie v opeře Ariberta Reimanna Lear, která bude mít premiéru ve Státní opeře v červnu 2025.

Jaké bylo mé první setkání s Národním divadlem?

Když mi bylo pět, vzali mě rodiče do Národního divadla na Prodanou nevěstu. Pamatuji si tu divadelní vůni, která mě absolutně dostala. Když jsem pak o mnoho let později jako členka Dětské opery Praha stála poprvé na jevišti Národního divadla, znovu se mi ta vůně vybavila. A tehdy jsem si řekla: ‚Tady bych chtěla být jednou jako doma!‘

Proč jsem řekla ano?

Asi to bude znít jako klišé, ale splnil se mi můj dětský sen.

Jaký bude můj vklad do operního souboru Národního divadla?

Přiznám se, že o tomhle moc nespekuluji. Jsem hodně excentrická, takže možná přichází vichřice? Chci dát tomuhle divadlu to nejlepší, co ve mně je. Nechat se unášet proudem a těšit se, čím mě Národní divadlo překvapí. A také si říkám: ‚Barboro, bude to (P)erný!‘ Ale abych to ukončila nějakou seriózní odpovědí! Chtěla bych, aby na mě lidé chodili s radostí a rádi mě poslouchali. Miluji svou práci a moc bych si přála, aby k divákům tahle má láska doputovala.