V opeře Werther hraje prim Charlotte. Náročné role se ujala mezzosopranistka Arnheiður Eiríksdóttir

Je Werther pouhým snem o tom, po čem ženy a muži ve skrytu duše touží? Ženy po rozervaném snílkovi a muži po mož­nosti, jak působit „nekonvenčním“ dojmem?

Vlastně nevím! Já sama jsem tak trochu rozervanec! Samozřejmě znám všechny okolnosti vzniku Goethova románu, i to, jak všichni toužili být jako Werther, když kniha vyšla. Předpokládám také, že všechny ženy by chtěly potkat muže, který je bude bezmezně milovat. Ale upřímně, Werther není v mých očích příliš dobrý člověk, přes všechnu svou lásku. Je tak sobecký! Možná se na mě budou čtenáři zlobit, že to říkám, ale Charlotte se tolik snaží udělat věci správně a on jí jednoduše nedá šanci! Občas je až frustrující se na to dívat. Ale samozřejmě je to krásný příběh! Ta chvíle, kdy Charlotte konečně projeví své city, byť už je příliš pozdě. Pravda, je to dokonalost vyjádřená velmi ponurým způsobem, ale Werther je skutečně skvostná opera, v mnoha ohledech srdcervoucí.

Položila jsem tu otázku i trochu proto, že Massenetovým operám se někdy vytýká, že jsou sladké, sentimentální, téměř na úrovni kýče…

Ne! Já tuhle operu miluji! A ptám se, zda právě toto není nejlepší cesta, jak operní formu stoprocentně využít? Abychom ospravedlnili zpěvákovy emoce a operní žánr vůbec, je správné vycházet z až přehnaně silných pocitů, které v průběhu díla ještě narůstají a tryskají z nás až do hořkého konce! Proč bychom jinak zpívali, kdybychom neměli obsah, který jde lehce za hranu?

Zažila jste, nebo chtěla byste zažít ve svém životě podobně devastující lásku?

Je to krásná myšlenka, ale asi ne! Vlastně se mi líbí, že můj manžel je, řekněme, trochu více „při zemi“. (Usmívá se).

Jak můžeme vnímat Werthera? Je to ztroskotanec, který nedokáže najít své místo v reálném světě?

To si nemyslím, ale má ztracenou duši. Samozřejmě je krásné si představit, že vás někdo miluje tak jako on – láskou, která trhá na kusy. Werther je ale rozervaný ještě dřív, než potká Charlotte, a své tíživé pocity promítá do jejich vztahu.

Dokážete si představit, že by se spolu dali dohromady?

Jejich láska by možná mohla fungovat a snad by to mohlo být i krásné, ale jsou příliš odlišní. Ona je loajální, chce každého potěšit, vždy dělat jen správné věci, zatímco on je typ muže, který je ochoten ignorovat všechna pravidla a udělat vše proto, aby získal, po čem touží. Otázkou zůstává, zda dva takto rozdílní lidé mohou najít způsob, jak spolu dlouhodobě žít ve vztahu, který by byl zřejmě vždycky velmi bouřlivý.

V Goethově Utrpení mladého Werthera figuruje Charlotte jen jako jakýsi objekt. Přesto – je důležité se s románem seznámit?

Určitě ano. Skladatelé si občas dovolí uměleckou svobodu, která se odchyluje od původní předlohy, což se do určité míry děje i v tomto případě. Massenet se nedrží Goethova textu, dává této postavě život a daleko větší hloubku. Pokud ale chcete roli porozumět a pochopit ji, musíte se ponořit hlouběji, a proto je správné studovat všechny dostupné zdroje. Obzvláště jde-li o ženské hrdinky, protože muži, kteří o nich píšou, mají často tendenci sklouzávat k povrchnosti. Neříkám, že je to zrovna případ Charlotte, abych Massenetovi nekřivdila, ale občas jsou skutečně ženské postavy autory vykresleny, nechci říct ploše, ale zjevně mužským pohledem.

Například?

Například Carmen. Pokud do ní něco nepřidáte, její pocity mohou působit nereálně a její povaha nemusí dávat smysl. Carmen je přesně postava, která je autory vyobrazena tak, jak ji vidí v opeře muži, ne jaká doopravdy je.

Vraťme se k Wertherovi. Jak se postava Charlotte v průběhu opery mění?

I když Werther má více zpívání, příběh je rozhodně vyprávěn Charlottinýma očima. Jasně vnímáte, že právě její přerod je v něm zásadní. Na začátku se potkáváte s mladou, nevinnou ženou, která ve svém životě zažila mnoho zármutku. A na konci před vámi stojí jiný člověk. (Odmlčí se) Charlotte konečně poznává, že se nemůže zavděčit všem, že nemůže být pouze otrokem přání svého okolí, ale že musí dělat i svá vlastní rozhodnutí, a to dříve, než bude pozdě. Slyšíte to například v árii, ve které se modlí k Bohu, aby přestala myslet na Werthera. Je opravdu strašně zajímavé, jak rozdílně můžete interpretovat slova „učiň, abych ho přestala milovat“. Nemusíte se ho chtít skutečně vzdát, naopak můžete žádat sílu pro svou lásku. Může v tom být vztek nebo tolik jiných emocí! Tato árie je v mnoha ohledech klíčem k jejím pocitům.

Je tohle to místo, kdy si Charlotte naplno uvědomí, že Werthera hluboce miluje?

Myslím, že to cítí hned od začátku, ale nedovolí sama sobě podle toho jednat.

Během opery rozmlouvá Charlotte s Bohem poměrně často. Jakou roli sehrává v jejím jednání právě víra?

Víra je důvodem její poslušnosti. Chce být dobrou křesťankou, protože je to kánon doby, a vše tomu podřizuje. Víra je pro ni útočištěm před smutkem ze smrti matky. Víra jí zabrání, aby podvedla Alberta. (Odmlčí se) Víra jí brání v tom, aby šla za hlasem svého srdce. Je jejím útočištěm stejně tak jako nástrojem útlaku.

Je pro vás v tomto příběhu důležitý kontrast Boha a něčeho pro církev tak kontroverzního jako sebevražda?

Werther neklade svou víru na první místo, ale to neznamená, že není možné se na příběh podívat i z téhle perspektivy, jen já osobně nejsem na tuto linku napojena.

Dovedete si představit, jak vám bude, až vám na konci zemře Werther v náručí?

Trochu se toho bojím, protože na jevišti dost tíhnu k tomu ztrácet kontrolu nad svými emocemi. Strašlivě ráda žiji se svými postavami, takže z toho mám trochu nervy! Ale zároveň mě pohání zvědavost, protože až pocity vám pomáhají vložit do hlasu tu správnou barvu. Ale bude to výzva! Jako zpěvák se kvůli technice musíte vždycky udržet trochu „chladným“. Nelze dramaticky lapat po dechu, mít sevřený krk a do toho se pokoušet zpívat vysoko! (Směje se) Ale snad jsem již nabrala nějaké zkušenosti, i když nikdy s umírajícím mužem v náručí! Vím ale, že se budu muset držet trochu zpátky, abych nezačala na konci brečet.

Tak si říkám, jaké to asi je, když máte pěveckého partnera, do kterého se nezamilujete?

(Smích.) To je v tomto byznysu relevantní otázka! Vždycky myslím na to, že vše, co na jevišti dělám, nedělá Arnheiður, ale moje postava, a je pro mě poměrně snadné to oddělit. Snažím se najít a cítit lásku, ale jako někdo jiný. Dává vám to smysl?

Dává, ale v reálu si to nedovedu moc představit! … Goethe sice Werthera přepracoval, přesto na něm ulpěla vina z vlny sebevražd, která po vydání jeho románu nastala. Ovlivnilo vás někdy nějaké dílo natolik, že jste podle něj začala žít?

Rozhodně žádné do té míry, abych spáchala sebevraždu! Možná v maličkostech. Stávalo se mi to hlavně na Islandu, když jsem dočetla nějakou knížku, která mě opravdu hodně bavila. Někdy jsem se přistihla, že používám stejné fráze, stejný způsob mluvy. Nebo když jsem se dívala na nějaký televizní seriál a začala se oblékat jako hlavní hrdina. Ostatně dočetla jsem se, že Werther byl ve své době taky tak populární, že se muži začali oblékat jako on!

Samozřejmě! Massenet popsal téměř každou jednotlivou frázi: šťastně, plaše, zdrženlivě, předstírá, že nic neslyšela, ale ve skutečnosti dává najevo, že se jí to líbí – je to až děsivě konkrétní! V rozhovorech mezi Charlotte a Wertherem máte takto označenou každou frázi třeba jen o pěti slovech. Jsou to skutečně vnitřní muka, protože Charlotte dává prakticky v každé větě najevo drobnou emoci: někde zůstává vyrovnaná, někde naopak svou vyrovnanost ztrácí, byť se to snaží skrýt. Je to opravdu něco fantastického a já Massenetovi úplně rozumím, co ho k tomu vedlo. Jeho hudební styl mnohem více vychází z činoherního dramatu, než je z praxe blízké většině italských a německých oper 19. století.

Je vůbec možné všechny tyto požadavky splnit?

Dělám, co můžu! (Smích) Někdy to není úplně nutné, protože divák porozumí z kontextu. Když řekne Charlotte: „Je mi dobře,“ poté, co Werther řekl něco, co ji rozhodilo, domyslí si, že je vyděšená. Ale některé poznámky skutečně vdechují frázím nový život. Massenet měl opravdu velmi silnou představu o tom, co chce lidem říct.

Jak dlouho tuto roli studujete?

Od poloviny listopadu. A upřímně, je to splněný sen. Role, na kterou jsem si myslela již od dob studií. Viděla jsem tuhle operu ve Vídni pokaždé, když se znovu objevila na repertoáru. Takže hudba je mi dobře známá a také jsem již zpívala některé árie.

Jak jste při studiu využila zkušenosti z předchozích rolí?

Jde o úplně rozdílný charakter, než na které jsem zvyklá. A také hraji konečně ženu! (Smích) Protože většinou zpívám kalhotkové role. Mám sice již docela dost zkušeností, ale tento typ postavy – prostou, laskavou duši – jsem ještě nezpívala.

Máme to vnímat jako váš posun k dramatičtějšímu repertoáru?

Takto o tom nepřemýšlím. Samozřejmě vokální linka je napsána jinak než například v Růžovém kavalírovi, ale cítím se v ní pohodlně. Takže spíš než krok k dramatičtějšímu repertoáru je to pro mě výzva, jestli se s tímto typem role dokážu popasovat. V každém případě než se vrhnu do dramatičtějšího oboru, mám ve svém portfoliu poměrně dost rolí, které bych měla ještě chvíli zpívat!

Vaše nejoblíbenější místo v této opeře?

Miluji Charlottino doznání v posledním dějství, kdy její city konečně explodují a ona myslí na změnu, která by ji s Wertherem spojila. Úžasná hudba, nádherný text.

Poslední otázka. V čem je podle vás tato opera krásná? Proč by ji měli diváci vidět?

Je to krásný příběh, i když smutný, ve kterém vás unesou emoce a nádherná hudba. Možná to není nic hlubokomyslného, ale je to skutečně takhle jednoduché. Budete plakat, budete se smát!.