Obchodník se zážitky

Je pozdně letní, nevýrazné odpoledne a před jedním z velkých nákupních center bublá čilý ruch. Lidé přemítají, kolik bude v obchodě těch ostatních lidí. Však víte, těch, co zdržují, zabírají parkovací místa a štosují se ve frontách, nikdo jako vy nebo já. Přesouvají se v myšlenkách k tomu, co mají koupit, a snaží se nesrazit, nepřecouvat, neodřít a nezbláznit.

Lokty opřený o madla vozíku tlačím svůj spotřební koš k růstu HDP a k autu. Já, osoba právního vzdělání, životně kompetentní, s osudem ve vlastních rukou. Opít mě bývá drahé a rohlíky na to nikdy nestačí. Mimoděk se mračím, jedno oko upřené do účtu, jedno do nákupního košíku. Částka za těch pár věcí jeví se být přehaná, připadám si rozhazovačně, trochu provinile.

Tu, kde se vzal, odněkud se vyloupl lehce oplácaný ošuntělý chlapík, odění tržnicového, chrupu úsporného, v ruce desky s papíry. Gestem poutá moji pozornost. Naučeně odpovídám, že děkuji, nic nechci, myšlenky stále v účtence. Ukazuje, že neslyší, a odkazuje do papírů. V nich stojí, že jde o projekt jakéhosi komunitního centra pro hluchoněmé, a k tomu podpisová listina petice. Aha, vedle jsou i připsané částky těch, kdo přispěli, a jejich podpisy a adresy. No, to není moc GDPR kompatibilní, pomyslím si právnicky prohnaně a dávám chlapovi dvě stovky s tím, že mu nic podepisovat nebudu. Je s tím ok, zvedá palec pravé ruky a gestem děkuje. 

O třicet vteřin později přicházím k autu a k sobě. Celé mi to docvakne a rozhlédnu se přesně ve chvíli, kdy můj Tóna Hluchoněmec opouští parking ve starém mercedesu s ústeckou značkou. Naše pohledy se na moment setkají. Usměje se. Já ještě ne.

Chvíli postávám, mrkám a pak se musím smát. Právě jsem se za dvě stě korun zúčastnil imerzivního kouzelnického představení. Chlap v cylindru ležérním pohybem vyhodí do vzduchu hadr a pfu, Eiffelovka je pryč. Ten moment totálního úžasu je nějak svatý. Je opojné ujistit se, že svět je jen jako a fyzikální zákony že jsou doporučující jako padesátka na čtyřproudovce.

Jasně, prizmatem výsledku si můžeme říci, že na něco takového by se nachytal jen naprostý idiot, ale já včas koupil zážitek, ne zkušenost. Rozdíl je v tom, že za zážitky se platí pouze nepředpojatou pozorností k okamžiku, zatímco za zkušenosti vždy iluzemi. Pár jich o sobě ještě mám a nechci být marnotratný.