Ohlédnutí za Holo Harmonies

Kdo v pátek prvního prosince zavítal do Státní opery, měl možnost zhlédnout unikátní premiérové představení, v němž se na jevišti propojil tanec, technologie hologramu a velkoformátové animace. Baletní soubor ND a Stuttgartský komorní orchestr připravily originální inscenaci – první svého druhu na světě –, která publiku nabídla neotřelou zkušenost. Diváci v pražské opeře viděli na jevišti živé tanečníky a zároveň hologramový přenos orchestru z Baden-Badenu, zatímco lidé v Baden-Badenu v témže okamžiku sledovali naživo komorní orchestr a hologramovou projekci Baletu ND.

„Mým záměrem bylo spojit tři umělecké formy: tanec, hudbu a animaci,“

říká Jana Günther, spoluautorka konceptu.

Stuttgartský komorní orchestr interpretoval dílo Smrt a dívka Franze Schuberta a elektronické variace současného německého skladatele Svena Helbiga, Balet Národního divadla zatančil novou choreografii italského mistra Maura Bigonzettiho. 

Nad jevištěm pulzovala vesmírná animace Moritze Mayerhofera, zobrazující nejrůznější kosmické útvary – putující planety, ubíhající kulaté krátery i hranaté úlomky tříštících se hmot. Optické iluze i vizuální efekty byly nevšední – ale pozornost si zaslouží zejména Bigonzettiho choreografie, která by v přítomnosti nových technologií mohla snadno zůstat v pozadí.

Italská taneční inspirace

Mauro Bigonzetti nepřijel do Prahy poprvé. Divákům Baletu ND se představil už v roce 2016, kdy tu s úspěchem uvedl fascinující duet Vertigo, který se v rámci stejnojmenného triptychu objevil na jevišti Nové scény. V roce 2019 pak Bigonzetti přilákal publikum do Stavovského divadla na emotivní taneční drama Kafka: Proces na motivy známé novely ještě známějšího spisovatele.

 „V Praze se cítím moc dobře a teď mám tu výhodu, že už tanečníky znám,“

svěřil se proslulý tvůrce při aktuálních přípravách Holo Harmonies.

"Myslím, že kdybych s nimi neměl vybudovaný vztah, nezvládali bychom tento zvláštní projekt tak dobře. Takhle to byla skvělá spolupráce, atmosféra při zkouškách byla klidná a soustředěná, opravdu příjemná.“

Choreograf byl na výsledek multimediálního konceptu zvědavý jako „dítě na novou hračku“, nicméně se soustředil především na práci s tanečníky, která ho plně zaměstnávala. 

„Velkou inspirací pro mě byla hudba, Schubertova skladba Smrt a dívka. Vnímám v ní silné napětí doprovázené intenzivními emocemi. Struna mezi smrtí a životem vibruje a natahuje se… Byl bych moc rád, kdyby se mi to napětí podařilo převést do těla, do tanečních pohybů. To je můj cíl,“

popisoval před premiérou Bigonzetti. 

Ohledně technologického pokroku souhlasí s Janou Günther, že nové technologie jako například hologram – nebo obyčejný internet či mobilní telefon – mohou lidi úspěšně propojovat a vytvářet mosty, podobně jako taneční umění. Zároveň se obává, aby na sebe tyto výdobytky nestrhávaly přílišnou pozornost.

„Moderní technologie mám rád, ale měly by nám sloužit, ne aby jim člověk otročil nebo se jimi nechával ovládat.“

Čistá estetika

„Mauro Bigonzetti osobitým pohybovým jazykem na pomezí současného a klasického tance odhaluje krásu lidského těla téměř jako sochař,“

píše se v programu k inscenaci Holo Harmonies – a pro mistrovu choreografii v rámci tohoto projektu to nepochybně platí. Se značnou dávkou jistoty lze říct, že Bigonzettimu se jeho záměr podařil – taneční složka v rámci komponovaného večera zaujala čistou estetikou, elegantní živostí a vnitřní dynamikou. Balet Národního nyní hledá možnosti, jak ji znovu uvést – tentokrát samostatně, bez hologramu a animací. 

Foto: Serghei Gherciu