Foyer
Červen 2022
Sté výročí narození Josefa Kemra
Josefa Kemra miloval národ pro jeho talent i pro jeho osobnost
Josef Kemr (20. 6. 1922–15. 1. 1995) nejprve nastoupil u divadelní společnosti A. Budínské-Červíčkové. Po angažmá v Kladně, v žižkovském divadle Akropolis, Divadle S. K. Neumanna a Městských divadlech pražských se stal v r. 1965 členem Národního divadla a setrval zde až do své smrti. Milovali ho diváci divadelní, filmoví i televizní. Úctu národa si získal kromě svého umění i zásadovostí a pevnou vírou.
Prosadil se v rolích prostých všedních lidí, jejichž tajemství, tragiku i humor dokázal odhalit i na malém prostoru několika výstupů. Mnohé z nich ozvláštňoval sarkasmem, karikaturní komikou a suchým humorem. V každé jeho komediální postavě byl stále přítomen spodní tón zádumčivého smutku, obdobně jako téměř každá z jeho tragických rolí v sobě měla objevný humorný aspekt. Přesvědčivým ztvárněním všedních nenápadných lidí dokázal vyjádřit obraz ušlápnutého, ale ve svém humoru nezdolného člověka.
Z rolí v Národním divadle si připomeňme alespoň Jakuba v Jeppovi z Vršku, Vocilku ve Strakonickém dudákovi, Rytíře Světislava v Hadriánovi z Římsů, Lova Benseye v Tabákové cestě, Josefa Habršperka v Našich furiantech, Valdštejna z r. 1634 ve Vévodkyni valdštejnských vojsk, Krištofa v Roku na vsi aj. Za své celoživotní mistrovství obdržel r. 1993 Cenu Thálie.
Na snímku jako Jaques (Jak se vám líbí - 19.06.1970)
Foto: Jaromír Svoboda
Sdílet na sociálních sítích
