Téma
Prosinec 2024
Stokrát stejně, stokrát jinak
Myslím, že na tom v mnohém budete podobně, mám telefon plný fotek. Poměrně velká část těch obrázků se sobě vzájemně dost podobá, protože se snaží zachytit jakýsi prchavý okamžik fascinace, kdy na moji městskou předzahrádku dopadá světlo. Upřímně, je to prostě pár čtverečních metrů využitých seskupeními různých křovin a trvalek, které si dělají tak trochu, co chtějí. Nic, kvůli čemu by z Japonska zavedli třikrát týdně přímé letecké spojení. Přesto, koukám na ten výjev už sedm let každý den několikrát, a tudíž by mě neměl už ničím lákat. Vlastně by měl být už tak okoukaný, že bych měl přestat vnímat jeho existenci. A ne. Stokrát do roka se tentýž úhel a totéž rámování stejného okna naplní vjemem, který působí uhrančivě nově a originálně. Čím jiným by bylo možné tu trvající fascinaci vysvětlit, než že ten pohled skutečně je pokaždé jiný?
Kamarád Jiří říká, že když odjíždí z chalupy, zavře vrata a otočí se k odchodu, cítí za zády, jak si příroda bere tu chalupu zpátky. Jak se to vypleté, zastřižené, zametené, natřené a úhledně zamulčované nedočkavě a s podšitým výrazem dává do pohybu, roste, kypí, prolíná se, patinuje a prýská. Otevřel se prostor pro nové možnosti a konstelace. Co žije, to se mění. Co se mění, to žije. Co nežije, nemůže být fascinující. Všichni jsme se zde ocitli jakousi změnou a nezřídka máme tendenci vynakládat spoustu práce, abychom se a vše okolo sebe zakonzervovali. Chceme zabránit dalším změnám, jako bychom věřili, že my sami a svět kolem nás jsou výkřikem dokonalosti, vývoj byl ukončen a další možnosti je potřeba vyloučit. Můžete zkoušet plavat proti proudu, uklízet dům, ve kterém si hrají děti, nebo si střelit botox do pysků, ale nic z toho změnu jako takovou nijak nezastaví.
Změna je zákon a je z podstaty dobrá. Nevěříte? Fajn, příklad. Když dívka změní něco ve své vizáži, obvykle je ráda, když si všimnete, že to je dobré. Potkal jsem ve městě svoji známou. Pochválil jsem jí nový účes, sám pyšný, že jsem něco takového vůbec odhalil. Ohodnotila to poněkud rozpačitým, zkoumavým pohledem, ale byla evidentně ráda. Řekla si prý Evo, jestli ten blond nezkusíš teď, tak už nikdy. Zvláštní, podle mě byla teda blond vždycky, jen jinak ostříhaná. A Eva se dřív taky nejmenovala. A právě tak nějak se otevírají zcela nové možnosti. Fascinující.
Sdílet na sociálních sítích