Umění staví mosty. I taneční divadlo může být nástrojem změn

Společenský účinek umění nezáleží na výrazových prostředcích, ale na poselství a protnutí s realitou. Na trefě do černého. I taneční inscenace nabízí platformu, na níž zdánlivý jevištní klam může vyslovit tvrdou pravdu. A na rozdíl od reálného světa – relativně bez následků.

Do divadelní historie se takto například zapsal tanztheater německé choreografky Piny Bausch, který nesl prvky sociální kritiky, témata moci, odcizení a násilí (Café Müller, Kontakthof, 1978). Nebo v šedesátých letech inscenace Revelations Alvina Aileyho, která přispěla k uznání afroamerické kultury a respektu k ní a k otevírání otázek rasové rovnosti. Nejsilnějším příkladem pak byl a je Zelený stůl, válečná alegorie Kurta Joosse z roku 1932. Dílo mělo ve svém jasném protinacistickém postoji velký ohlas a Jooss si zachraňoval život útěkem z Německa. Ve stejně vyhrocené optice mohli brněnští premiéroví diváci baletu Romea a Julie (1938) vnímat nepřátelství zdánlivých renesančních rodů – což také vedlo ke stažení údajně neaktuální Shakespearovy tragédie z repertoáru. A upřímně, i v současné světové situaci si lze lehce představit, že Romeo a Julie žijí například v Charkově anebo v Jeruzalémě. Někdy z přívlastku „nadčasová“ tragédie mrazí.

V této souvislosti má hodně co říct izraelský choreograf Eyal Dadon, který pro Balet ND na jaře připravuje premiéru své nové choreografie v rámci večera Sarkasmy. „V mém souboru v Izraeli tančili Arabové, to bylo krásné. A tady máte vedle sebe ukrajinské a ruské tanečníky. Vystupují bok po boku. Umění staví mosty. Vytváří prostor pro vzájemné vztahy a komunikaci, a v tom spatřuju naději,“ předává Dadon svou zkušenost.

Na současném repertoáru Baletu ND najdeme titul, jehož kontext neztratil na svém rozměru – a i když od dob, kdy Tennessee Williams před osmdesáti lety hru Tramvaj do stanice Touha napsal, se postavení žen i rasových menšin změnilo, čteme i dnes v taneční verzi tohoto příběhu v choreografii a režii Johna Neumeiera úzkostnou naléhavost. V baletu procházejí oba protagonisté Blanche i Stanley eskalací napětí, těžkou psychickou újmou, fyzickým násilím a postupným borcením vlastní osobnosti. Podle Johna Neumeiera musí být city na jevišti uvěřitelné, abychom mohli říct: „Ano, dokážu si představit, že se někomu něco takového stane.“

Proto se Balet ND rozhodl tuto inscenaci propojit s organizací Konsent, která boří mýty o sexuálním násilí. Upozorňuje třeba na to, že stejně jako fiktivní Blanche, zažije každá desátá Češka a každý třiatřicátý Čech za svůj život znásilnění. A jen v pouhých deseti procentech případů je pachatelem takového činu cizí člověk. A v rámci sexuální osvěty i osvojování si principu respektu může sloužit balet Tramvaj do stanice Touha jako dobrý podnět k přemýšlení třeba pro generaci teenagerů.

Překvapivě s podobným tématem násilí na ženě se potýká i další titul – i když naprosto odlišné inscenační tradice. Balet Šeherezáda vypráví o postavení ženy, o síle slova a odvaze čelit absurdnímu archetypu moci a ponížení. Hrdinka se dobrovolně vystavuje hrozbě vlastní smrti, aby vzdorovala maskulinní agresi, protože jen tak je schopná docílit vlastního uznání. Ale – paralelně s tím – je tento balet oslavou ženství, krásy, lásky a jiskřivého lidství, díky němuž se titul řadí k nejemocionálnějším baletům vůbec. „Šeherezáda je kultivovaná a velmi moudrá, dokáže najít cestu, jak se ke krutému vládci vztáhnout tak, aby ji slyšel. Nevolí cestu agresivního boje za své postavení, její způsob je mnohem subtilnější. Ona má v sobě kromě odhodlání a inteligence i jemnost…“ připomíná kostýmní návrhářka inscenace Anna Biagiotti.

Jak tedy přispět k tomu, aby se všichni mohli cítit bezpečně, rovnocenně? Jak dostat do našeho povědomí a automatismu princip respektu ke zbytku světa – širšímu okolí, blízkým osobám, partnerům či partnerkám a v neposlední řadě k sobě samým? Volali po něm už Shakespeare, Brecht, Beckett, Ionesco nebo Havel. Kéž by divadlo inspirovalo k zamyšlení a změně – k lepšímu. Aby plnilo svou funkci i jako médium, skrze které můžeme zkoumat své postoje a reakce na kontroverzní nebo citlivá témata, ať už jde o politiku, sociální spravedlnost, lidská práva, nebo morální dilemata. Možná když se díky scénickému zážitku „obrátíme naruby“, řekneme si konečně – tak takhle ne.

Možná…